Vídeň jsme ještě bez dětí navštívili před 20 lety a máme na ni jen ty nejlepší vzpomínky. Dokonce se nám líbila tenkrát i víc než Paříž, a tu jsem měla dlouhá léta na wish listu. Ani nevím, proč nám trvalo tak dlouho, než jsme se sem vypravili i s klukama.

Pro výlet jsme si vybrali květnové volno. Hodilo se, že na Vídeň budeme mít více času si ji užít i to, že 8.5. je tu běžný všední den, a tak jsme doufali v méně lidí.

Předem jsme si zamluvili apartmán asi 20 min MHD od centra. Původně jsme chtěli blíže, ale ceny se neúměrně zvyšovaly a byl tu i problém s parkováním. Takto to do centra bylo městskou dopravou kousek a na metro (konečnou U4 Heiligenstadt) buď 4 zastávky autobusem nebo 15 min pěšky. Prostorný apartmán 2kk s balkonem a parkováním v podzemní garáži vyšel pro 4 osoby na 4 noci okolo 12 tis.

Vídeň nabízí různé druhy slevových karet, tak jsem strávila nějaký čas optimalizací nákladů za vstupy a lítačku na MHD. Nechtěli jsme se úplně honit a běhat z památky na památku (to se pak vyplatí Vienna card, kde je v ceně MHD a slevy na vstupy u památek). Slevy nejsou velké – okolo 1 – 2 eur. Případně se dá zakoupit ještě Vienna pass – klasický pro nadšené obdivovatele památek, co jich navštíví v daném čase maximum. My zvolili Flexi pass, kde jsme měli předplaceno v rámci karty 5 vstupů, tak to bylo tak akorát. Cena za dospělý flexi pas na 5 vstupů je 89 eur, za dětský (6–18let) 49 eur.

MHD jsme si koupili zvlášť. Od 15 let se platí plná cena, tak jsme koupili 3 lítačky na 7 dní  za 19,9 eur (lze na 1 den, 2 dny, 3 dny a 7 dní) a Kubíkovi jsme kupovali jednotlivé jízdy (á 1,2 eur), protože dětskou lítačku nemají a dospělou by neprojezdil. Navíc mají děti v neděli jízdné zdarma.

1.    Den

Dorazili jsme na ubytování před půlnocí, takže jsme ráno celkem vyspávali. Počasí bylo pošmourné, a tak jsme zvolili více vnitřní program, kdy hlavním bodem bylo Přírodopisné muzeum (Naturhistorisches Museum). Tady jsme si koupili vstupenky (dospělá 18 euro, děti do 18 zdarma), protože to byl jeden z nejlevnějších plánovaných vstupů, tak jsme neplácali předplacené vstupy z flexi pasu.

Muzeum bylo nádherné. Hned na začátku jsme se trochu vyčerpali v části minerálů, kde jsme obdivovali každý kousek. Vyplatí se lépe rozložit síly. Pak následovala sbírka meteoritů, dinosauří kosti, … Ve druhém patře jsou zvířata a jak už jsme byli celkem utahaní, tak jsme to tu prošli rychleji. Ale všechny expozice byly moc hezky udělané a krásná je už I samotná budova zevnitř i z venku.

Hned kousek je Hofburg, tak jsme se zašli podívat k němu a pokračovali až ke Stephansdomu (katedrála sv. Štěpána), která je i symbolem Vídně a největším kostelem. Prohlédli jsme si ji zvenčí i zevnitř (vstup zdarma) a zapálili svíčku. Platí se za vstupné na věž, odkud je krásný výhled na celé město. Zaplatili jsme si vstup na věž se zvonem (3 x 7 eur + 3 eur), nechali se vyvézt výtahem a rozhlíželi se po okolí i si prohlédli  Pummerin - největší zvon v Rakousku.

Hned na náměstí je Lindt obchod, který jsme se třemi čokoholiky v rodině nemohli minout. Každý jsme si vybrali tři neobvyklé příchutě a na ubytování pak udělali ochutnávku nejlepších – za mě to byla sakura, klukům nejvíc chutnala příchuť cream and cookies.

Díky zdržení v Lindt obchodě se nám naskytla neobvyklá podívaná. Na náměstí se dostavil štáb televize a na několik dlouhých minut se rozezvonil Pumerin, který je slyšet jen při opravdu významných příležitostech. Po chvilce jsme se dozvěděli, že byl zvolen nový papež.

Pak jsme se ještě prošli krásnými historickými uličkami a já díky nápisu Pischinger” na jednom krámku zjistila, že slovo “pišingr”, který můj táta používal pro označení oplatek, není jeho vymyšlenina, ale pochází odtud. Přesunuli jsme se do apartmánu, uvařila jsem večeři a utahaní jako koťata jsme zalehli do pelechů.

2.    Den

“Naše” linka metra U4 jela přímo do Schönbrunnu. Do batohu jsme vzali i velkou pandu, kterou jsme si tu ve Vídni kdysi pořídili. Vstávali jsme brzo, protože v průvodci psali, že mohou být velké fronty a návštěvník se tím pádem může dostat na prohlídku až za dlouhou dobu. Při výstupu z metra bylo podle lidí jasné, kterým směrem se vydat, ale naštěstí obří fronty se nekonaly. Možná to bylo ranní hodinou, možná všedním dnem a nebo jsme jen měli štěstí.

V ceně flexipasu byla vstupenka za 25 eur. Byla jsem zaskočená, když se pán na pokladně zeptal, zda bereme tuto nebo si připlatíme upgradeza 34 eur. Cena se mi zdála už tak dost vysoká, tak jsme se dohodli, že takto to bude stačit. Vstup jsme měli možný hned za 20 min, tak jsme si jen došli na záchod, zanechali batohy v šatně a vyzvedli si audio průvodce, které nám nastavili na češtinu.

Audio průvodce je fajn, sám se spouští, jak se prochází místnostmi. První část byla v přízemí, kde byla obří plátna, na kterých ve smyčce běhaly vizualizace k historii místa a do toho sladěně do sluchátek šel zvukový záznam. Jako úvod to bylo pěkné. Zajímavá byla i část, kde byly ukázky materiálů – štuky, tapety, kousek ozdobného nábytku apod., na které se mohlo sahat. V patře byl velký přijímací salón - ten je opravdu impozantní. Pak následoval menší salón a pár dalších místností. Ke všemu vždy komentář z audio průvodce, který se tady spouštěl manuálně podle ukázaného čísla na začátku místnosti. Mohli jsme si tak poslechnout i místnosti, kam jsme už s naší “menší” vstupenkou nemohli, a tak jsme si udělali celkovou představu.

Schönbrunn je určitě krásný a asi nejde být ve Vídni a nezajít se tam podívat, ale cena mi přišla naprosto nepřiměřená. Při standardní ceně je to 82 eur (2 + 2) za menší okruh, kde jsou místnosti s projekcemi a pár salónů.  Nutí se mi tady porovnání s lotyšským Rundale, kde rodinná vstupenka zahrnující palác i zahradu byla okolo 38 eur a vnitřních prostor (stejně nádherných) bylo k vidění asi 10x více. Tak si neodpustím malé neplánované promo na naši loňskou dovolenou v Pobaltí :-)

Po zámku jsme šli do zahrad, které jsou také nádherné. Hlavní část je zdarma, ale do jedné části zahrady se platí extra vstupné, stejně jako do bludiště, Gloriette a skleníků. V jednom zákoutí s lavičkou jsme si dali obědovou svačinu a vzájemně se pozorovali s místní veverkou.

Hlavním dnešním programem byla ZOO, která je součástí palácových zahrad. Vstup se platí zvlášť (27 eur dospělý a 15,50 eur dítě) a my na něj použili předplacenou kartu flexi pas.

ZOO je krásná. Z minulé prohlídky jsem si ji pamatovala menší, tak nevím, jestli ji rozšířili nebo s dětmi jsme každému výběhu věnovali větší péči. Každopádně se nám moc líbila tenkrát i teď. Kubí si u vchodu v krámku koupil plyšového vombata, kterého má moc rád od doby, kdy je přivezli do pražské zoo, ale nikde u nás jsme hezké vombatí plyšáky nesehnali.

Jediné mínus byly pandy velké, které byly ještě v zázemí, protože si zvykají na nové prostředí, ale teď už by měl být ve výběhu zabydlen nový pandí pár. Ostatní zvířata nám to však vynahradila. Viděli jsme akční jiná zvířata, která naopak často jen líně leží či postávají. Nosorožci chodili po výběhu, hroši výborně plavali, lev se lvicemi se vystavovali na odiv, tučňáci (3 druhy včetně tučňáka královského) ťapali po svých výbězích. Zažili jsme běh slonů, zvědavé polární vlky i krmení koal, které kluci viděli vůbec poprvé.

Lací s Lukim si dali langoše (obyčejný za 4,5 eur, plněný za 5,8o eur) a stromovou stezkou jsme vylezli u východu směrem ke  Gloriette. Pak jsme kousek prošli lesem a vyšli u této krásné stavby, která inspirovala i stavbu v Lednicko - Valtickém areálu (tam bylo taky krásně a můžete si počíst o našem cyklovýletě v této oblasti). Tak jsme si tam všechno prohlédli – stavbu z venčí, krásné výhledy na zahrady, zámek i fontánu a pak hajdy na ubytování.

3.    Den‍

Ráno jsme pěšky vyrazili do Setagaya parku což je má malá, ale krásná japonská zahrada. (Je moc hezká, ale pokud to máte daleko, tak bych se sem nehnala.) Pěšky jsme došli odtud na naše metro U4 Heiligenstadt, ze kterého jsme se přesunuli pár stanic na Sweden platz, odkud nám jela v 11 hod. Výletní loď. Tu jsme si objednali den předem a zabookovali ji přes flexi pas. Bez flexi passu je standardní cena 33 eur, tak jsme si říkali, že při takto vysoké ceně by to mohlo stát za to.  Přišli jsme dřív, tak jsme si dali ještě malou procházku po nábřeží (nestojí to za to). Celkem rychle se udělala fronta, tak bylo fajn že jsme tu byli včas a chytli hezká místa. Seděli jsme na přídi a  příjemná jízda trvala okolo 1 hod. a kousek. Informace byly v němčině a angličtině. Plavba byla pohodovka, ale o nic moc bychom nepřišli, kdybychom ji vynechali. Jede se částí, která žádné úžasné výhledy na historické památky ani jiné zajímavosti Vídně nenabízí. Trasa je tam a zpět, tak je vidět při obou cestách to stejné.výletní loď. Tu jsme si objednali den předem a zabookovali ji přes flexi pas. Bez flexi passu je standardní cena 33 eur, tak jsme si říkali, že při takto vysoké ceně by to mohlo stát za to.  Přišli jsme dřív, tak jsme si dali ještě malou procházku po nábřeží (nestojí to za to). Celkem rychle se udělala fronta, tak bylo fajn že jsme tu byli včas. Seděli jsme na přídi a příjemná jízda trvala okolo 1 hod. a kousek. Informace byly v němčině a angličtině. Plavba byla pohodovka, ale o nic moc bychom nepřišli, kdybychom ji vynechali. Jede se částí, která žádné úžasné výhledy na historické památky ani jiné zajímavosti Vídně nenabízí. Trasa je tam a zpět, tak je vidět při obou cestách to stejné.

Tramvají jsme přejeli k Hundertwasserhouse. Mně s Lukim se moc líbil. Naživo je to úplně jinak působivé než na obrázku, tak bylo fajn jej vidět na vlastní oči. Jen Kubí, který miluje symetrii, to nemohl rozdýchat, protože Hundertwasser porušil snad všechna pravidla, co existují. V kavárně naproti jsme si koupili sladké pečivo a vyrazili do Stadtparku na procházku a piknik. Nevím zda to bylo sobotou nebo nějakou speciální akcí, ale byly tu stánky s dobrotami a víny. Na hezkém plácku trávníku u umělého potůčku, kde si hrály děti, jsme si snědli svačinu z kavárny a chvíli jen tak pozorovali pohodovou atmosféru kolem. Obecně nás tu městské parky nadchly a všechny, co jsme navštívili, působily přívětivě a pohodově, a místní je rádi využívají.

Vyfotili jsme si sochu Johanna Strausse a šli k Albertinu, kam jsme plánovali jít na výstavu obrazů. Nakonec jsem si to rozmyslela a zvolili jsme Kunshistorische Muzeum a bylo to dobře. Obrazy jsou krásné a sbírky opravdu impozantní . Kluky zaujala nejvíc část o Egyptu, kde byly sarkofágy a mumie. Mně se líbila a fascinovala mě neuvěřitelná kolekce obrazů starých mistrů. Byli jsme tu skoro do zavíračky. Ještě jsme si nakoupili v supermarketu zásoby na neděli, protože to mají klasické obchody zavřeno.  Pak jsme šli pěšky a užívali si nádherné široké ulice. Došli jsme až k budově parlamentu a radnice a pak ještě další kus pěšky až na Schottenring a pohodlně dojeli na ubytování.

4.    Den

Ráno jsme se sbalili a okolo desáté opouštěli apartmán. Autem jsme se přesunuli k zahradám u Belvederu (v neděli je na většině míst parkování zdarma). Zahrady i horní a spodní Belveder jsou nádherné a zvenčí jsme si všechno prošli a prohlédli. Určitě stojí za to se tu zastavit.  Pak jsme se tramvají přesunuli k Votivekirche a prohlédli si ho zvenčí i zevnitř. Akorát jsme přišli na konec mše tak jsme prohlídku měli i za zvuku varhan. Procházkou přes Volks park (krásné růže a opět moc hezká atmosféra) jsme došli až k Hofburku a odtud se vraceli tramvají zpět k autu.

Přejeli jsme do Danube City (moderní čtvrť) a nechali se rychlovýtahem vyvézt na televizní věž (co není televizní :-). Dole jsme ještě každému z kluků koupili lístek na tobogán (á 6 €) a uplatnili poslední pátou atrakci na flexi pass. Pokochali jsme se úžasným výhledem z ochozu, mezipatra i záchodů (lepší jsou ty na patře s kavárnou). Kluci si dali každý jízdu toboganem. Hodnotili to jako úžasný výhled, ale adrenalinu tolik ne. V kavárně jsme chytli místo u stolku u okna a dali si 2x sacher a 2x štrúdl se šlehačkou (á 7 50 €) a opět se kochali výhledy a užívali si otáčení kavárny a tím měnící se výhledy.

Pak jsme ještě jednou zašli do patra s vyhlídkou – je pod kavárnou ve 150 m (kavárna je ve 160 m), rozloučili se s Vídní a jeli domů.

Když jsme v autě rekapitulovali, tak Kubíkovi se nejvíce líbily parky a muzea, Lukiho dostala hravost a barevnost Hundertwassera, protože nic podobného jsme jinde neviděli, Lací miluje výhledy, takže u něj vyhrála věž a já si užívala celou Vídeň, která až na vysoké ceny nemá chybu.

Kdybych měla mít shrnující doporučení na závěr, tak lítačka super, protože městská doprava funguje výborně. Flexi pass s pěti vstupy vychází nejlépe a je to hezky na pohodu stíhatelné, ale vynechala bych projížďku lodí, případně i vnitřní prostory Schönbrunnu, I když to je asi povinná součást návštěvy Vídně ((minimálně té první). Místo toho by se dala přidat prohlídka Albertina a Belvederu. Takže ideální by mi přišlo navštívit St. Stephans dom, přírodovědecké muzeum, Kunshistorische muzeum (pozor, ale ne obě muzea v jednom dni), ZOO a Schönbrunn zahrada, Danube věž.

‍

‍