Po velkém váhání, kam vyrazit letos, protože Island byl úžasný a nepřekonatelný, padla volba na Pobaltské republiky a byla to dobrá volba. Není potřeba nic dlouho plánovat, stačí sbalit stan, sjednat si pojištění a vyrazit. 

Máme štěstí, že si můžeme vzít dovolenou lehce delší, než je standardní, a tak jsme vyrazili na 18 dní. Dalo by se i déle a určitě by bylo co vidět a navštívit. Náš plán navštívit i Finsko (z Tallinu je to jen 2 hod trajektem) jsme nakonec z časových důvodů vzdali a necháme si Finsko na jindy.

Stručně  - najeto 4 800 km, délka 18 dní, navštíveny 4 země – Polsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko.

Celkem utraceno  (66 678 Kč –> 3 704 Kč na den za 2 dospělé a 2 děti 14 a 11 let)

13 855 Kč benzín

2 460 Kč ostatní cestovní náklady (1 752 Kč trajekty, parkování, PL dálnice 1 cesta 48 Zl.)

17 295 Kč za ubytování (kempy celkem 10 295 Kč (ceny se pohybovaly od 14 Eur do 52 Eur + 1 noc mimo kemp) + 2 noci v hotelu v Tallinu  - 7 000 Kč)

12 821 Kč za jídlo a suvenýry 12 821 Kč (základ - tzn. rýži, těstoviny a masa ve skle jsme si vezli)

20 247 Kč za vstupy (z toho 3 výrazně dražší (Suntago (4 096 Kč), Energylandia (4 400 Kč), solný důl Wieliczka (2 675Kč)).

‍

1. den – ČR – PL– pevnost Stříbrná Hora

2. den – PL – aquapark Suntago

3. den – PL – Vlčí doupě

4. den – LT – vodní hrad­ Trakai

5. den – LT – Vilnius

6. den – LT – Klaipeda, Kurská Kosa

7. den – LT – Kurská Kosa – duny a delfíní show – Palanga

8. den – LT – jezero Plateliu a bývalá raketová základna Plokštiné, Hora křížů

9. den – LV – zámek Rundale, pláž Jūrmala

10. den – LV – Sigulda – tři hrady a procházka údolím

11. den – LV – trh, hrad Cesu – EST

12. den – EST – koupání + Pärnu

13. den – EST – Tallin

14. den – EST – LV – Riga – LT

15. den – LT – PL velký přejezd cca 900 km, 10 hod

16. den – PL – zábavní park Energylandia

17. den – PL – solný důl Wieliczka

18. den – ČR – štěrkovna Hlučnín

‍

Celkem jsme najeli 4 800 km. Vzdálenosti mezi místy nebyly malé, ale krom jednoho čistě přejezdového dne v závěru, jsme každý den měli zpestřený větší či menší aktivitou. Cestou jsme poslouchali Terryho Pratcheta v podání Jana Kantůrka, a tak jsme si užívali i čas strávený v autě. Kluci jsou na naše dovolené stylu road tripů zvyklí a tyto naše cestovací dovolené, kdy skoro každou noc stavíme stan v jiném kempu a lehce snížený komfort je vykoupen hromadou krásných zážitků, mají rádi.

Vybavení jsme zvolili stejné, jako na Island – tj. stan MSR, kempingový vařič Coleman a nepromokavé oblečení. Nepromokavé oblečení jsme naštěstí vůbec nevyužili. Většinou jsme chodili v tričku a kraťasech, občas jsme si vzali mikinu nebo bundu. Ve stanu jsme spali spacáky jen přikrytí, ani nebylo potřeba si zalézat dovnitř.  Bylo příjemné teplo – přes den okolo 20 – 25 °C a to i když tady u nás všichni padali horkem, v noci pak okolo 14 – 16 °C.

Jídlo jsme měli nakoupeno z velké části už z domova – hlavně maso ve skle, které se nám osvědčilo a i vybíravý Kubík ho s chutí baští. Ceny byly podobné jako u nás – v malých krámcích vyšší, v supermarketech stejné nebo jen lehce dražší. Ve všech zemích je Lidl, takže kdo chce známé věci, může nakupovat stále ve stejném obchodě. Jen aplikaci mají svoji – zkoušela jsem přes telefon naši CZ appku a ta tu nefungovala :-). 

Dále pokračují naše deníčkové záznamy, které z každé cesty pořizuji. Jsou to naše osobní zážitky a vzpomínky na konkrétní místa, osoby a příhody, ale třeba i dalším cestovatelům pomohou v orientaci, co ne/stojí za to navštívit a zažít.

1.    den – St 7.8. – ČR – PL – pevnost Stříbrná Hora

Vyrazili jsme s mírným zpožděním, ale i tak 11 hod. považuji za úspěch, když nás nic nehoní. Já do noci – spíš rána ještě zapékala tousty s sebou a balila věci „do kuchyně“. Nakonec Lací zvolil cestu přes Jaroměř, tak jsme ještě nakoukli na babi s dědou a dali si výbornou zmrzlinu U Machů. Je to nejlepší točená zmrzlina, co znám, tak pokud jste poblíž, určitě se stavte.

Dnešním hlavním programem byla pevnost Stříbrná Hora. Na placeném parkovišti byla jen budka s paní a nedalo se platit kartou. Zloté nemáme ani jeden kus, máme jen Eura a Revolut kartu. Paní však s úsměvem navrhla, že můžeme platit našimi korunami a i cenu celkem férově přepočetla. Zaplatili jsme tedy 100 Kč a vydali se k pevnosti. Šlo se do kopce a jak jsme byli rozsezení, tak to ze začátku šlo dost ztuha. V pokladně jsme si řekli o audio průvodce, protože prohlídky s živým průvodcem byly jen v polštině a audio měli i v češtině. Audioprůvodce jsme měli prvně, tak jsme si připadali jak japonští turisté, ale bylo to výborné.

Cena byla vyšší  - celkem 180Zl. (cca 1150 Kč – 50 Zl. dospělý a 40 Zl. dítě), ale mají to moc hezky udělané a zpřístupněný je opravdu velký kus pevnosti. Audio průvodce si sám chytá, kde zrovna jsme a podle toho přehrává informace. Dodatečné informace (např. o exponátech ve vitrínách) lze získat přiložením krabičky na vyznačené místo.

Prohlídka trvá okolo dvou hodin. V jedné části jsme slyšeli výstřel a hned na to nás krabička se zpožděním varovala, že tu může být slyšet střelba, ať si zacpeme uši.

Za to stojí i vyhlídka z hradeb, kde je vidět daleko do okolí a na všechny strany. Milým zpestřením jsou i místní kozy, kterých je tu stádečko a některé se i nechají pohladit. Jeden kozel se o mě i přátelsky odrbával.

Pak nás čekal dlouhý přejezd. Po dálnici se jelo příjemně a audioknihy dotvářely prázdninovou pohodu. Poslouchali jsme Cestu malého stromu – je hezká a stojí za poslech/přečtení.

Do kempu jsme měli dorazit těsně před 22 hod., tak jsme doufali, že nebudou mít závoru. Kempík (Kamping przy Suntago) byl moc fajn. Vrata nebyla zavřená – měli jsme štěstí, že pan domácí měl dlouhou směnu, tak ještě nebyl doma. Jinak už by zavřeno bylo.

Je tu jen pár míst, ale jsou hezky rovná a záchody čisté.

2.    den – Čt 8.8. – PL – aquapark Suntago

Ráno jsme se nahlásili u pana domácího. Platba kartou nebyla možná, ale šlo platit v Eurech. Cena za nás je 130 Zl. (830 Kč) za noc a rovnou jsme si zaplatili dvě noci. Dnešní program jsme měli naplánovaný a zaplacený už z domova. Počasí mělo být špatné, tak jsme přes internet koupili lístky do Suntaga (více v samostatném článku) za 640 Zl. (4 096 Kč), což je největší krytý aquapark v Evropě. Určitě zkoukněte internet – bývají různé slevové akce. My měli ke vstupence kupon na 100 Zl (640 Kč) na útratu. Kluci aquaparky milují, a tak jsme nepochybovali, že u nich bude mít úspěch. Jsou tu 3 km tobogánů, a tak se na nich kluci výborně vyřádili. My jsme vše (až na jeden – Jaw drop) poctivě absolvovali s nimi. Sjezdili jsme většinu tobogánů, řádili ve vlnách i v divoké řece a i si dali pití ve vodním baru. Odcházeli jsme až se zavíračkou. Naštěstí kemp je blízko a už jsme měli zabydlený stan, tak jsem pak jen udělala rychlé těstoviny s masem a zalehli jsme. Jedlo se dobře. Je tu k využití i altán, kde je nejen posezení, ale i malá kuchyňka. Majitelé kempu mají také krásná zvířata. Ráno se nám ukázal krásný vlčák a večer chlupatá kočka.

3.    den – Pá 9.8. – PL – Vlčí doupě

Vstávalo se těžce. Ráno jsme dojedli zbytky od noční večeře a načali štolu, kterou nám naše 95letá babička dělá na každou dovolenou. Já polsko-česky konverzovala v altánu s paní domácí a kluci si hladili štěně a kocoura. Usušili jsme stan a plavky a jelo se dál.

Suntago je cca 50 km od Varšavy, kam jsme se stavili do Decathlonu pro kompresor, který neměli pro nás vhodný a jeli jsme dál. Varšavu jsme nijak jinak nenavštívili.

Naší další zastávkou bylo Vlčí doupě, odkud Hitler osobně řídil boje na východní frontě. Asi 3 km před ním je louka, kde udělali muzeum vojenské techniky – hlavně letadla, ale občas i auto nebo něco obrněného. Měli jsme málo času, a tak jsme raději jeli k doupěti. U parkoviště nás zkásli rovnou i za vstupné – celkem 105 Zl. (670 Kč) Zdálo se mi to dost na to, že tam uvidíme sem tam nějaký bunkřík, ale rozsáhlost celého areálu, bunkrů i dalších prostor naprosto překonala očekávání.

Budov a bunkrů je k vidění opravdu hodně a je tu i hezky popsaný a ukázaný chystaný převrat. Jsou tu i další expozice ukazující zbraně i velké a působivé dobové fotografie s vysvětlením (v polštině a angličtině). Na druhý den chystali nějakou rekonstrukci bitvy, a tak tu byli i dobrovolníci a nějaká technika. Zkoušeli i samopal na plyn, který vydával reálné zvuky i záblesky.

Byla tu i cedule se stanem, takže tu asi šlo i kempovat (záchody byly moderní, krásné a čisté), ale na Kubíka působilo místo tak ponuře, že chtěl jít spát jinam.

Po výjezdu z Vlčího doupěte jsme se zastavili na parkovišti u venkovního muzea. Už měli zavřeno, ale přes plot byla většina věcí hezky vidět, tak nám ani nebylo líto, že jsme nestihli jít dovnitř.

Cesta do dalšího kempu (Camping Echo) trvala přes hodinu a koukali jsme na vesničky i jezera okolo, protože oblast Mazurských jezer je vyhlášenou prázdninovou lokalitou. Dorazili jsme těsně před 22 hod a doufali, že se ubytujeme, protože v Polsku není volné kempování povoleno. Při prohlídce kempu jsme marně hledali, kde je místo pro stany. Ty jsme našli v celém kempu jen dva, jinak tu byla hromada karavanů a obytných přívěsů. Když jsme se vraceli z obhlídky, ujal se nás pomocný zaměstnanec kempu (Írek) a domluvil nám, že na jednu noc můžeme mít stan kousek u jednoho obytňáku a hřiště na plážový volejbal.  Postavili jsme stan a byli jsme celkem plní, tak jsem jen udělala polévku do hrnečku a šli jsme spát. Nějaká partička se opila a vyřvávali a pouštěli hudbu do jedné hodiny ráno. Dál nevím, protože jsem usnula.

4.    den – So 10.8. – LT – vodní hrad­ Trakai

Ráno jsme se prošli po kempu – je hezky situovaný u jezera, je tu hřiště pro prťata i na volejbal. Sociálky jsou obyčejné, ale čisté a ve špičce jsou tu občas fronty. Voda na nádobí se dá vedle dřezů z jednoho kohoutu dopustit teplá a paní v recepci uvaří na požádání horkou vodu na zalití kafe nebo čaje. Zaplatili jsme 161 Zl (1 300 Kč) a vyrazili dál na východ.

Zastavili jsme ještě v polské vesničce a koupili si něco v místní samoobsluze k obědu (25 Zl). Okolo jel povoz s koňmi a vyhrával – asi lákal na nějaké představení. Když viděl auto s naší poznávačkou, tak nás mile zdravili, mávali na nás a klukům hodili lízátka. Vůbec Polsko opět předčilo očekávání (pravda, nebyla vysoká). Lidé tu většinou byli milí, ceny normální a jazyku se dá částečně i rozumět, když mluví pomalu nebo je v psané podobě.

Přejeli jsme hranice do Litvy. První dojem byl dost hrozný, protože hned za hranicemi staví dálnici a velký úsek je rozkopaný. Při další cestě se však dojem napravil, když jsme neplánovaně zastavili u jedné moc hezké rozhledny Birštono apžvalgos (54.6037217N,24.0128250E). Je zdarma, architektonicky hezky řešená, působí příjemně stabilně a je z ní hezký výhled po okolí.

Další zastávkou bylo městečko Trakai. Zastavili jsme na kraji u místního supermarketu a vydali se na procházku městem. Některé domky byly pěkné, některé působily smutně, že ty lepší časy mají dávno za sebou, a nějaká oprava v nedohlednu.

Dneska jsme se rozhodli i vyzkoušet místní kuchyni. Lací byl před 20 lety na tři měsíce služebně ve Vilniusu a chutnali nám tu moc cepeliny – velký bramborový knedlík ve tvaru vzducholodě plněný mletým masem a s různým přelivem. Ještě byla varianta opečeného cepelínu nebo jen vařeného. Restaurace (Trys Langai souřadnice 54.64695585830216, 24.933007116784687) na první pohled tak lákavě nevypadala a její žluto fialová výzdoba nebylo to pravé, ale volili jsme podle recenzí na jídlo a to bylo výborné a obsluha milá. Vybrali jsme si kombinace různých druhů cepelínů, ať co nejvíc ochutnáme, tak jsme měli smažený, s houbovým přelivem i se šunkovým přelivem. Kubí si vybral něco mezi bramborovými plackami a bramboráky a byla na tom i slanina. Prohlásil to za nejlepší bramboráky, co kdy jedl. I s tonikem a karafou vody a dýškem to stálo 45 €.

Pak jsme se byli projít k hradu. Už měl zavřeno, ale myslím, že zrovna Trakai je stejně o moc hezčí zvenčí, a tak to ani nevadilo. Možná naopak, protože jsme ho přesně podle doporučení Lonely planet viděli v zapadajícím slunci, a tak působil ještě kouzelněji. Prošli jsme kolem i přes různé mostky a okolo jezera jsme se krásnou cestou dostali až k autu.

V supermarketu jsme si ještě nakoupili mléka a jogurty ke snídani (4 €) a teprve když nás vyhazovali, tak nám došlo, že je tu o hodinu více.

Cesta do kempu byla asi 20 min, avšak končila v lesích řetězem se zámkem nataženým mezi sloupky. Bylo tam sice číslo, kam zavolat, ale vzhledem k pozdní noční hodině jsme nechtěli nikoho otravovat. Popojeli jsme o kus dál a přenocovali na malé loučce v lese. Spalo se dobře, i když jsem často špicovala uši, zda je venku vše OK.

5.    den – Ne 11.8. – LT – Vilnius

Noc na louce proběhla v pořádku. Lací říkal, že prý po ránu nám okolo stanu něco čuchalo, ale asi jen zvířata okukovala neznámou věc. Ještě jeden houbař byl ráno překvapený, co to tam vyrostlo, ale nikdo nic neříkal. V Pobaltí je obecně volné stanování povoleno, tak snad jsme nic moc neporušili. Sbalili jsme stan a rozhodli jsme se posnídat o kus dál. Když jsme jeli okolo řetězu u vstupu našeho plánovaného kempu, vypadal nepoužitě už hodně dlouho.

Dnešek jsme měli na plánu prohlídku Vilniusu, tak jsem alespoň nahodila na sebe šaty. Zaparkovali jsme u nákupáku kousek od centra (Šnipiškės eldership, UpėsStreet 9). V neděli je parkování zdarma, tak se to na náš celodenní výlet hodilo. Jinak by to bylo cca 1,5 €/hod. V nákupním centru mají i zdarma záchody (ráno i čisté), tak po noci mimo kemp bylo fajn se zcivilizovat. Koupili jsme si ještě něco ke snídaní (4 €) a vyrazili k hradu. Cesta podél vody byla hezká a Gediminasův hrad také. Nevyužili jsme historickou lanovku, ale vyšli jsme pěkně po svých a hrad se nám odměnil krásným výhledem na celé město. Klukům se tu moc líbilo, tak jsme si pořídili pamětní minci. Pokračovali jsme dolů na náměstí u katedrály. Přečetli si z průvodce historii tohoto místa a tak jsme věděli, že máme hledat dlaždici přání. A našli. Nakoukli jsme i do katedrály a zapálili svíčku.

Courali jsme se historickou částí města, krásnými uličkami i si prohlíželi vnitřky kostelů. Jeden z nich, kostel Benediktů, nás i zachránil před velkým deštěm a jako bonus jsme tu viděli v boční kapli křest miminka.

K obědu jsme si dali výbornou pizzu, kterou jsme snědli na lavičce na náměstí (á 14,5 €). V uličkách jsme ochutnali i prý místní specialitu – smažené tvarohové koblížky a byly drahé (á 2 €), ale výborné.

Chtěli jsme si původně dát venku i zmrzlinu, ale 3,5 € za kopeček nám přišlo příliš. (Kluci byli s babičkou v Benátkách a zmrzlina i tam stojí okolo 2,5 € a kopečky jsou velmi velkorysé.) Nakonec jsme si koupili zmrzlinu v supermarketu, kde jsme si i odskočili. Nakoupili jsme i něco na snídani a k večeři (10 €) a Luki si nechal natočit zmrzlinu robůtkem před obchodem (zmrzlina průměrná, dražší, ale hezky se na to koukalo).

Vyfotili jsme se u hotelu Novotel, kde Lací před 20 lety strávil 3 měsíce a díky kterému máme doma báječný sedací parapet, který jsem si tady tehdá při návštěvě oblíbila.

Pak už jsme se vrátili k autu a z Vilniusu si opět odnášeli hezký pocit, stejně jako před lety ještě bez dětí.

Měli jsme dobrý čas, a tak jsme se rozhodli urazit ještě kus cesty a jet do vzdálenějšího kempu.

Kemp Stovyklavietė"Dubysa" (souřadnice 55.12198282488549, 23.477723032485063) byl obří, ale úplně opuštěný. Byl tam jen krásný kocour a číslo, kam volat. Po SMS zprávách jsme se s majitelem snadno domluvili, že tam můžeme zůstat a že pošle chlapíka, kterému zaplatíme. Chtěli po nás 18 €, tak jsme mu nechali 20 €. Chlapík byl fajn, všechno nám ukázal a seznámil nás i s místní zvířenou. Divočáci jsou prý daleko, jeleni se k nám neodváží, ale kousek v lese je liščí rodinka, která občas bere zbytky jídla. Všude byla krásně vysekaná travička, hřiště i spousta různých míst k posezení. Navečeřeli jsme se v altánu, kde bychom se pohodlně vešli i s naší 32 členou partou, využili příjemně teplých sprch a šli spát.

6.    den – Po 12.2. – LT – Klaipeda, Kurská Kosa

Spalo se výborně, asi zatím vůbec nejlépe. Ráno se na nás přišel podívat místní kocour, kterému jsem večer slíbila mlíčko k snídani. Všichni i s kocourem jsme hezky posnídali, sbalili stan a jukli na místo u řeky, které bylo hned u kempu. Byl tu nádherný klid a viděli jsme i bílou volavku kousek od nás.

Pak nás čekal delší přejezd na Kurskou kosu. V Klaipdedě jsme se trošku prošli po přístavu a pak jsme najeli na trajekt (23,6 € zpáteční). Cesta je krátká, jen pár minut a tomu odpovídá i trajekt, kde je jen prostor na auta a nic víc. Na Kose jsme po pár km museli zaplatit vstupní poplatek do oblasti – 30 € za osobní auto (pozor, platí se vždy při projetí, tak je potřeba dobře naplánovat aktivity a ubytování, ať se neplatí vícekrát). V městečku Judokranté jsme zaparkovali v postranní uličce auto, v marketu si koupili chléb, salám a pomazánku (10,5 €), vedle ve stánku dvě tradiční plněné taštičky (á 2,6 €) a vše si odnesli na pobřeží, které je krásně udělané – všude jsou lavičky s výhledem na moře, květinové záhony a kamenné sochy. Po pozdním obědě jsme se procházeli po pobřežní cestě a došli až do jantarové zátoky, kde jsou sochy ve vodě a viděli jsme tu i kormorány. Jantarová zátoka zní mnohem vznešeněji, než to místo vypadá ve skutečnosti, ale procházka k ní byla příjemná.

Přejeli jsme do Nidy do kempu (52 €– náš nejdražší kemp). Je dost velký i zaplněný, ale podařilo se nám sehnat hezký plácek. V tom nám pomáhá náš malý stan, že se vejdeme prakticky všude. Kluci stavěli stan a já uvařila večeři. Pak jsme se vydali pěšky na duny, které jsou prý obzvláště krásné při západu slunce. Nádherné a zajímavé rozhodně jsou, jen slunce zapadá na opačné straně. Tak jsme ještě honem zkratkou přešli na druhou stranu poloostrova a stihli vidět zalézání celého slunce do moře. Byly velké vlny, tak sis nimi kluci hráli a pokoušeli je. Blbli si tu krásně a celkem dlouho a některé vlnky je pěkně vyšplouchly. Došli jsme pak do kempu, kluci byli částečně v mokrém oblečení a trošku zmrzlí, tak jsme je poslali rovnou do sprch a já šla umýt nádobí do kuchyňky. Dokonce tu mají i teplou vodu, což u dřezů nebývá v kempech tak často. Je tu i rychlovarná konvice, tři jednoplotýnkové sporáky a několik dřezů.

Chvilku jsme si ještě povídali, mlsali sušenky a pak šli spát. V kempu, i když je velký, tak je klid, jen šumění moře hezky v dálce zní.

7.    den – Út 13.8. – LT – Kurská Kosa – duny a delfíní show – Palanga

Ráno jsme se snažili vstát, ale jak chodíme spát pozdě, tak je těžké se pak vyhrabat. Posnídali jsme mléko a jogurtová mléka (je tu i lednice, ale nevyužili jsme ji) a dojedli štolu od babičky. V kuchyňce mi Lací uvařil čaj, ale na rychlovarnou konvici se po ránu čeká dlouho, tak vařil v hrnci na plotýnce.

Sbalili jsme stan, vyparkovali auto, které jsme nechali u kempu u recepce a vydali se na procházku kolem dun. Napřed se šlo hezkým lesem a pak přímo dunami po vyznačené stezce. Potkali jsme jen jeden pár se psem, jinak jsme tu byli sami až do míst, kam se dá snadno dojít z horní vyhlídky.

Bylo krásně, foukal lehký větřík, ale bylo příjemně teplo. Duny jsou místy i zatravněné a někde i jsou vidět usazené vrstvy písku. Je zajímavé po dunách po cestách jít – mimo se nesmí, aby se neničily. Přes plot jsme koukli do zakázané oblasti, kde jsou tekuté písky a hned za nimi Kaliningradská oblast a moje stará Nokia mi už psala „Vítejte v Rusku“.

Dunami jsme došli až nahoru ke včerejší vyhlídce, koukli na obří sluneční hodiny, vyfotili se u sochy J.P. Sartra a došli zpět do kempu. Popojeli jsme k pláži, že si tu ještě užijeme moře, ale to jsme nezvládli. Bylo komplikované zorientovat se, kam může kdo a v jakém ustrojení, resp. neustrojení. Hledali jsme smíšenou pláž s plavkami, ale našli jen dvě hambaté. Sice mě to mrzelo, protože pláž je tu krásná, ale neměli jsme moc času, tak jsme to vzdali a popojeli za hlavním dnešním programem. Luki chtěl vidět, jak vypadá hranice s Ruskem, ale po chvíli na cestě byla závora či řetěz a nápis, že vstup dál je jen se speciálním oprávněním nebo tak něco. Dalo by se ještě zajet na místo, kde je velká koncentrace volavek a kormoránů, ale oboje jsme tu už viděli a spěchali jsme na delfíní show. V krámku jsme si ještě koupili salám, pomazánku a chleba a najedli se cestou. Pro tyto účely vozím skládací nůž Opinel s kulatou špičkou (Lukiho první, který dostal v první třídě), aby zajišťování cateringu za jízdy bylo bezpečné.

Představení začínalo v 16 hod., tak jsme měli ještě chvíli času. Koupili jsme si lístky (50 €) na delfíní show. Za mořský svět, který je pár metrů odtud je to dalších 39 €, tak to už jsme nebrali, a místo toho jsme se alespoň na chvilku zašli podívat na nedalekou pláž, protože jsem měla deficit z rána.  Pak už jsme honem spěchali za delfíny, ať jsme s nimi co nejdéle. Paní u pokladny říkala, že nás pustí 30 min předem, tak jsme tam byli na čas. Půl hodiny předem pouští do sálu, kde je představení, ale do předsálí, kde jsou obří průhledy do vod bazénu a kde je krásně vidět delfíny, jak si plavou, pouští neomezeně, protože je tam i kavárna, takže se vyplatí případně přijít i dříve.

Představení bylo úžasné. Krásně udělané a delfíni neuvěřitelně šikovní. Cvičitelé vypadali moc mile a že mají s delfíny dobrý vztah. Uprostřed představení delfíny vystřídali dva lachtani a také předváděli výborné kousky. Celá show trvala okolo 45 min a rozhodně stojí za vidění.

Pak jsme se trajektem přesunuli zpátky na pevninu, v Lidlu si koupili zeleninu, mléko, siročky (tvarohové tyčinky) a zmrzliny (12,50 €) a pokračovali v cestě. Mají tu neskutečnou nabídku tvarohových tyček a také velký výběr zmrzlin – zvláště různých typů „ruských“ zmrzlin, které nazývají „plombir“ a jsou vždy výborné. Tak zkoušíme, co bude nejlepší a zatím jsou nejlepší všechny :-).

Dorazili jsme do rezortu Palanga – je to takové prázdninové místo u velké pláže. Kemp (Camping at the sea, souřadnice 55.963652515557044, 21.073826581835608) je malý, čistý a obsluha je úžasně milá. Po Kose je tu i příjemná cena 36 €. Je tu i kuchyňka, tak jsem ji využila na vaření a pak jsme asi hodinku před západem slunce vyrazili na pláž. Udělali jsme si delší procházku se směrem ke vzdálenému molu, a cachtali si nohy po kotníky  - víc se nám nechtělo, protože voda byla přeci jen chladnější a bylo v ní jen pár (doslova) lidí. Bylo to krásné, pohodové a ani nevadilo, že tentokrát slunce zapadalo přes mraky, protože udělalo krásně barevnou oblohu.

Já si udělala čaj do lahvičky (Kubi ji používá jako termofor) a plánujem další putování.

8.    den – St 14.8. – LT – jezero Plateliu a bývalá raketová základna Plokštiné, Horakřížů

Ještě pozdě do noci Lací plánoval a já dopisovala deník, tak to zas je se vstáváním je slabší. Kemp má příjemné zázemí a různé altánky na posezení, tak jsme se hrabošili pomalu. Sbalili jsme stan a domluvili si, že tu ještě s autem, když ho dáme trochu stranou můžeme dvě hodinky zůstat a jít na pláž. Jinak bychom měli problémy s parkováním. Jenže když jsme chtěli přeparkovat, zjistili jsme, že auto nestartuje. Museli jsme vyndat všechny věci z kufru, abychom se dostali na startovací kabely a poprosit Poláka v kempu, který se zrovna ochomýtal u svého auta, aby nám dodal trochu energie. Za pomoc jsme mu dali 2 Plzně v plechovce, které s sebou pro tyto účely vozíme a byl potěšený.

Na pláž už jsme nemohli, abychom jízdou baterku dobili. V Palanze jsme ještě měli v plánu procházku po velkém molu, ale ta logicky také padla.

Přejeli jsme k dnešní zastávce, kterou bylo jezero Plateliu. Cestou jsme si ve vesnickém krámku nakoupili chleba, šunku, sýr a pomazánku k obědu a objevili jsme výborné opečené tence krájené topinky (celkem 13 €).

Jezero je opravdu velké a je to výletní oblast, tak parkoviště bylo plné, ale dalo se parkovat na louce nad ním. Tady by šlo i zakempovat.

Půjčili jsme si lodičku – veslici na dvě hodiny (10 €/hod), dali si oběd na loďce, koukli na oba větší ostrovy a nakrmili kachny.

Pak jsme přejeli asi 20 min do bývalé raketové základny Plokštiné. Vstupné bylo 36 € (2 x 12 € + 2 x 6 €). Cena se mi zdála vyšší, když jsem viděla jen 5 úrovní zabezpečení perimetrů a 4 betonové kopulky,  ale to hlavní se skrývalo v podzemí a rozhodně to stojí za to. Celá výstava – mají to koncipováno jako muzeum studené války, i prostory, do kterých se může, byly svým způsobem impozantní.

Je tu popsána Studená válka, jak se vyvíjela od roku 1945, jsou tu dobové fotky, krátká videa, ukázky zbraní i figuríny vojáků pro dokreslení atmosféry. Vidět byly i generátory, nehostinné místnosti i chodby a dokonce jsme byli i přímo v jednom ze čtyřech sil, kde byla umístěna raketa (teď už samozřejmě bez rakety), ale stejně to působilo všechno dost hrozivě.

Venku si pak kluci v kafíčkomatu Lavazza dali dobrou horkou čokoládu (á 1,5 €), snad na obalení nervů po tom intenzivním působení děsivé nedávné historie i v souvislosti se současným konfliktem.

Cestou jsem dokoupila mléko na snídani a jeli jsme dál. (Jak nemáme s sebou lednici, tak kupujeme věci jen k okamžité spotřebě nebo maximálně na ráno, protože přes noc není tak teplo a vydrží to.) Uvažovali jsme i o přespání poblíž základny či jezera – byla tam i hezká neplacená tábořiště, kde by to nebyl problém, ale chtěli jsme ještě kus cesty zvládnout, vidět Horu křížů a přespat někde tam.

Kemp kousek od památky zaznačený v mapě tam nebyl, bylo tam jen rodinné sídlo, kde zrovna probíhala nějaká soukromá narozeninová oslava.

Popojeli jsme kousíček od Hory křížů. Už se připozdívalo, a tak se dalo parkovat i u cesty a nemuseli jsme až na oficiální parkoviště. Jen co jsme vylezli z auta, hned nás začali žrát komáři, tak jsme se narepelentovali, abychom to nějak zvládli.

Hora je nadnesený název i na místní poměry, ale místo má moc hezkou atmosféru, jak jsou tu stovky různých křížů. Bylo před západem slunce, tak jsme tu jednu chvíli byli i úplně sami, což atmosféru dělalo ještě hezčí.

Každý sem může donést svůj křížek. My na cestách necháváme naše malované kamínky, tak jsme speciálně pro toto místo namalovali kamínek z křížkem.

Vzhledem k množství komárů v okolí jsme tu poblíž už ani nehledali kemp a přejeli o kus dál až skoro k hranicím. Povečeřeli jsme v autě něco jako místní vánočku. Do kempu jsme dorazili po 22 hodině, ale závora nebyla zavřená a check-in jsme vyřešili s pánem v kempové hospůdce. Kemp se jmenuje Sunny Nights a za naši sestavu stojí 30 €.

Rychle jsme postavili stan – Luki byl utahaný, ale i tak úžasně pomáhal, jako by ani nebylo tolik hodin. Kluci už zalezli do stanu a my ještě zašli cca 30 metrů od stanu do hospůdky na domácí Cider, na který nás barman/pan domácí nalákal (sklenička á 2 €). U stolu s náma seděla Rakušanka, která tu dobrovolničí a holandský pár, co jedou stopem.

9.    den – Čt 15.8. – LV – zámek Rundale, pláž Jūrmala

Dobře jsme se vyspali. K snídani Kubí udělal dva hrk-hrk pudinky, v kuchyňce jsem si udělala čaj a chvilku si povídala se dvěma holkama (no dobře, mohly být staré asi jako já), co jdou Litevskou část Kamína. Tento kemp má u sebe razítko a je oficiálním místem na poutní cestě.

Na prostranství před pódiem jsme usušili stan a natrhali si pár jablek na cestu, jak nám včera řekl pan domácí. Celý kemp je totiž v jablečném sadu.

Dopoledne jsme opustili Litvu a první a nádhernou zastávkou v Lotyšsku byl zámek Rundale. Zastavali jsme na parkovišti (kupodivu je zdarma) a už z dálky obdivovali krásnou stavbu. Přečetla jsem nám k ní z průvodce nějaké informace a vyrazili jsme.

Původně jsme plánovali jít jen do zahrad, které mají být nádherné a podobné Versailles, ale fotky z hlavního okruhu slibovaly podívanou, která by mohla stát za to.

Koupili jsme si tedy kombinovanou vstupenku do zámku (hlavní expozice) i do zahrad za 38 € a rozhodně doporučuji vidět oboje.

Už zvenčí působí zámek impozantně. Navrhoval ho stejný architekt jako Zimní palác v Petrohradě. Interiéry jsou však ještě úžasnější než exteriér.

V dolním patře je kuchyně a takto dokonale vybavenou jsem ji ještě nikde na našich zámcích neviděla. Prohlídka je bez průvodce, ale po nascanování QR kódu může mít každý audio průvodce ve svém telefonu. Hodí se vzít si sluchátka. Krom toho jsou v každé místnosti interaktivní obrazovky, kde je fotka dané místnosti a po kliknutí na konkrétní předměty na fotce se k nim ukáží informace.

Hlavní část trasy je v patře. Byla jsem namlsaná pěknými fotkami, ale naživo vše působí ještě impozantnější a krásnější. Místností k vidění je tolik, že by z toho u nás udělali tři prohlídkové okruhy, ale tady bylo super, že jsme to mohli vidět všechno.

Nadšeni ze zámku jsme přešli do zahrad. Jsou nádherné. S fontánou v popředí, stromořadím, květinovými záhony, malým amfiteátrem, nizoučkým bludištěm a krásnými zákoutími. Je tu i kavárna s rozumnými cenami (3,5 € za Latté). V pítku se dá doplnit voda a celkově je to tu moc příjemné i krásné zároveň.

Po vyjití ze zahrad jsme si v sámošce koupili kus pizzy, pečivo, pomazánku a salám (12,5 €) a paní byla moc milá a potěšilo jí, když jsme pozdravili i poděkovali lotyšsky. To děláme vždy, že se naučíme pár základních slovíček v místním jazyce. Jen letos, jak máme dovolenou ve třech zemích, tak je trošku náročnější přepnout do dalšího jazyka, ale stojí to za to. Cestou jsme si ještě v Lidlu nakoupili siročky a zmrzliny a jsou jako vždy výborné. Siročky měli dokonce už za 0,15 €/ks.

Trochu problém bylo hledání kempu u pobřeží, kam jsme přijeli. Kemp ukázaný na mapě tam vůbec nebyl (asi nějaký vtipálek, protože už hledání krámku podle google map nás zavedlo někam úplně jinam) a další dva měly strašně špatné hodnocení. Nakonec našel Lací kemp u pláže (u restaurace Neptuns, souřadnice 56.976788231128886, 23.558031286968628). Byl trochu problém se tam vůbec dostat, protože vjezd i vchod byly na čip. Další zádrhel bylo najít si volné místo, ale náš stan se vejde všude. Ani komunikace s obsluhou v blízké restauraci, která po odejití personálu kempu řešila ubytování, nebylo snadné, ale vše jsme nakonec zvládli.

Kemp je malý a celkem dost obyčejný, bez kuchyňky, dřez tu je jen se studenou vodou, sociálky hodně obyčejné a sprcha a záchod je vždy spojená – jedna dámská a jedna pánská, tak to zbytečně vytváří fronty, ale byli jsme rádi i za toto ubytování.

Kubíka si tu oblíbili dva malý Litevečci a chtěli si s ním pořád hrát. Po postavení stanu jsme vyrazili na pláž. Je blízko – cca 400 m, má jemný bílý písek a dá se celkem dlouho jít na obě strany. Na pláži byly vyházené řasy, tak se tu Kubíkovi tak nelíbilo. Mořem se jde hůř, protože jsou tam i kamínky a viděli jsme i několik mrňavých medúz, tak nás to trošku odradilo.

K večeři jsem uvařila rýži s masem a pak jsme se pomalu uložili spát. Je tu teplo, ale dost to žerou komáři, tak jsme byli celý porepelentovaný.  Žrali dokonce i na pláži jak už zapadalo slunce.

Dneska jsme jeli asi 20 kilometrů po šotolině tak jsme si zavzpomínali na Island.

10. den – Pá 16.8. – LV – Sigulda – tři hrady a procházka údolím

Ráno jsme v klidu sbalili. Kubi chvilku blbnul s píďatama, Lací vyřešil zaplacení kempu (bylo to 28 €). Paní se chvilku divila že jsme se někam vešli.  Mně se podařilo jazykově zaperlit, když jsem díky zahlédnutí LT na SPZce pozdravila litevsky.  Šli jsme se projít k pláži a rodině s píďatma jsme nechali putovní kamínek skřítka. Na pláži jsme viděli milé venčení důchodců a jeden byl tak elegantní že byl jak mafiánský boss. Kluci si chvilku hráli v písku, pak jsme zašli do kempu pro auto, vrátili čipy na bránu a jeli dál.

Na první pohled z auta vypadají města trochu chudší a domy oprýskanější než u sousedů v Litvě. Lací prohlásil, že je to poznat i na řízení, že jsme jinde. Litevci víc prý dodržují pravidla tady, je to divočejší. Rigu si necháváme na zpáteční cestu a teď jsme jí jen projeli a zaparkovali jsme u hradu Sigulda. Jsou tu hned dva hrady za sebou a oba zvenčí moc pěkné, a dokonce tu pořádají svatby (viděli jsme i dvě nevěsty). Mají tu i hezké krámky se suvenýry, tak jsme něco koupili v krámku s koženými věcmi.

Lací tu měl naplánovaný okružní výlet. Na jeho začátku byl přejezd údolní nejstarší kabinkovou lanovkou v Lotyšsku.  Musela se zamluvit na konkrétní čas a cena byla dost vysoká. Za rodinnou jednosměrnou chtěli 44 €, 50 € za zpáteční. Začalo pršet, a tak jsme chvíli váhali a mezitím pozorovali, jak upevňují do postrojů zájemce o zip line, která jezdí na stejném laně jako lanovka. Než jsme se vynadívali a rozmysleli, tak původně plánovaný čas už byl vyprodaný. Tak se to samo vyřešilo a šli jsme pěšky.

Cesta byla hezká po dřevěných schodech a chodníčcích pohodovým tempem ani né na 30 min. Když jsme dorazili k zámečku na druhé straně údolí tak za 10 min. bychom teprve vyrazili při cestě lanovkou a výhledy zas nic tak úžasného nenabízeli, tak jsme byli rádi, že jsme se rozhodli jít pěšky.

V zámecké zahradě fotili další svatbu. Zahrada byla hezká a udržovaná, zámeček ze zadní strany už méně. Pokračovali jsme v naplánované trase výletu. Další zastávkou byl hrad, resp. jeho zbytky. Stála tu kamenná zeď s okny.  Hezkým lesem, místy spíš pralesem jsme po cestičkách i dřevěných chodnících pokračovali dál.

Hlavním dnešním cílem byl červený hrad Turaida. Ten rozhodně stál za výšlap, to uznal dokonce i Kubík. Přišli jsme trochu později na 18. hodinu, a tak některé věci už byly zavřené. To hlavní (věž, procházka po zbytcích hradu a zahrada) je otevřené až do 20 hod. Prodali nám večerní lístek který pro rodinu stojí 8 € (místo 10,70 €),  což je úplně zanedbatelná cena v porovnání s lanovkou i tím co všechno tu lze vidět. Kousek za vstupem na obrazovce běží video, kde je nádherně pomocí malování pískem znázorněná legenda o Rosalii a na malém kopečku je pak její hrob.

U hradu se může na nádvoří a různé nádvoří a hlavně do hradní věže které 30 m vysoká (38 m i se střechou) a letos slaví 810 let. K hradu přiléhá i rozlehlý areál parku, kde jsou louky hezkými sochami. Cestou zpátky jsme ještě okoukli jeskyni Gutmanala (spíše skalní prohlubeň) z legendy o Rosalii a na mostě pozorovali, jak z lanovky skáčou bungee jumping.

Autem jsme přijeli do kempu Daina (57.17886382046989, 24.851212680259522), který jsme obhlédli už cestou z hradu. Je to spíše tábořiště, ale tomu odpovídá i cena (14 €). Prostor je to pěkný ale je tu jen jeden záchod, žádný dřez a sprcha na 3€ žeton. Je to vodácký kemp s několika partičkami a je tu i pár menší skupinek. Prostor zpříjemňují světélka na stromech a kluci se ráno těší na horkou čokoládu z automatu.

‍

11. den – So 17.8. – LV trh, hrad Cesu – EST

Báječně jsme se vyspali, kluci si všichni ráno dali v Lavazza automatu horkou čokoládu s mlékem (4,5 €)  a dali si k tomu kupovanou vafli s tím, že si další dobroty dokoupíme v obchodě. Cestou jsme narazili na trh, kde měli hlavně výpěstky ze zahrad v podobě cibule, rajčat, … a také hodně houby (lišky, hřiby) a brusinky. V pár stáncích měli i dobroty rovnou na snědení. Kubíkovi se líbily vafle motané jako palačinky a plněné krémem z másla a kondenzovaného mléka (3 x 1,5 €), nás zaujal stánek s domácími napoleonkami, větrníky a koláči (celkem 6,5 €) a ve stánku u Itala jsme si dali rizotové koule (8 €). Stejně byl skoro čas oběda, tak jsme se najedli i zamlsali najednou.

V městečku Cesu jsme šli na prohlídku hradu a muzea (family tiket za 22 €). Hrad byl moc pěkný a expozice úžasně oživené a interaktivní. Do jedné věže půjčovali lucerny se svíčkou, a  tak vše mělo krásnou atmosféru. V jednom patře věže promítali na kopuli stěny animaci o historii hradu, v další části byly hologramy ukázané části zbraní, co se tu našli. Jinde na modelu hradu možné směry útoku a obrany i video s různými vězni, kteří tu kdysi byli uvězněni.

Byla zpřístupněna velká čas objektu. V zahradě byly i ukázky řemesel, a i jsme viděli dvě svatby. Trochu nám sprchlo, tak jsme nejhorší liják přečkali v dílně paní, co vyráběla ozdoby a klobouky ze slámy.

Muzeum bylo o historii a jen v lotyštině, ale k vidění byla knihovna a výhled z věže. Součástí vstupenky jsou i různé výstavy – při naší návštěvě tu byla výstava ručně pletených rukavic. K hradu přiléhá i zahrada a okolo jsou další parky. V parku s jezírkem a fontánou jsou i bláznivé houpačky, tak se kluci vyřádili.

Na minulém hradu do věže oknem vletěl holub a ze tmy se ozval, až se Kubík lekl. Od té doby ho občas zlobíme tím, že někdo z nás se schová za rohem a pak na něj vybafne „vrkú“.

V sámošce jsme si koupili mléko na ráno a zmrzliny a vyrazili jsme dál. Přejezd byl okolo 1,5 hod. Cestou posloucháme opět Pratchetta – Barvu kouzel už jsme skončili a teď je to Lehké fantastično.

Z Lotyšska jsme dojeli do estonského kempu s názvem Mini kemping – mini teda není, ale jsou tu jen tři stany, tak to není zahlcené lidmi, i když by se jich tu vešlo hodně. Jsou tu i chatičky a místo pro karavany. Za nás to stojí 28 €. Je tu i kuchyňka se sporákem, tak jsem udělala rýži s masem a cuketou a konečně zas mohla umýt nádobí v teplé vodě.

Luki šel blbnout s Kubíkem s vozítky a na houpačkách, a tak Luki výjimečně nedodělal zabydlování stanu, které dobrovolně vždy dělá on. Kubík to za něj udělal jako překvápko, zatímco se myl.

Vyrazili jsme na pláž, která je ani ne 5 min. cesty. Západ slunce byl nádherný. Oranžový pomeranč se nořil přímo do moře. Je tu i kamenný násep tak kluci šli až nakonec a pozorovali západ z něj.

12. den – Ne 18.8. –  EST – koupání + Pärnu, ostrov Saaremaa

Ráno nás šťouralo sluníčko ze stanu, ale jen jsme otevřeli na větrání a leželi jsme dál. V kuchyňce Lací uvařil čaj a teplé mléko k snídani a stan se mezi tím hezky vysušil. Jak je hezké počasí a on je spíš do chladna, tak se nám občas dost rosí vnější plášť. Stejně jsme ale rádi že máme s sebou tento stan (MSR Elixír). Výborně a rychle se staví a je do detailů promyšlený. Člověk, co ho navrhoval, o stanování už něco věděl.

Kluci doplnili vody – to děláme vždycky, protože nikdy nevíme, kde budeme další noc.

Počasí bylo hezké a sluníčkové, dovolená už se dávno překulila do své druhé půlky a plážička byla pěkná, a tak bylo načase konečně smočit v Baltu něco víc než jen kotníky. Já s Lukim jsme byli odhodlání se vykoupat, a tak jsme do toho šli. Po chvíli chůze už se moře nezdálo tak studené, a tak jsme se namočili celí a chvilku i plavali. Šlo to obtížně, protože až do dálky je hodně mělko. Pak se k nám přidal i Kubík, a tak jsme se ve vodě ještě zdrželi. V kempu jsme se ještě rychle osprchovali a vyrazili do Pärnu – „estonského Miami“. Zaparkovali jsme u mostu na placeném parkovišti (1,5 €/h, neděle zdarma) a šli jsme se procházet po městě. Hlavní třída s obchůdky a kavárničkami byla hezká, a pak jsme nabrali směr k vodě. Obdivuji tady velké udržované parky.

Pláž je krásná a široká s jemným bílým pískem. Jsou tu k půjčení lehátka a po každých asi 100 m je budka s plavčíky (prázdná) a převlékací kabinky. Na pláži bylo celkem dost lidí, ve vodě jen pár. Procházeli jsme se po pláži směrem doprava až k ženské nuda pláži, kde jsme se otočili a šli zas zpátky.

Parky a hezkými uličkami jsme se dostali až k autu a zajeli do supermarketu, koupit si něco k obědu a i mlsky. Jak jsme byli hladoví, tak jsme utratili 26 €, ale zas jsme koupili i výborné zmrzliny.

Poobědvali jsme v autě cestou na trajekt na ostrov Saaremaa. Ještě jsme pro jistotu vzali benzín, ale ceny na ostrově nejsou výrazně horší. Trajekt nám jel za 5 min. a jedna cesta stojí 23,2 €. Vzdálenost je 7 kilometrů a jede se asi 20 min. Hezky nám to připomnělo naši loňskou dovolenou na Island a všichni jsme se shodli, že nám trajekt trošku chyběl, jak to loni celé bylo báječné.

Po vyjetí z trajektu byla v plánu původní vesnička, kde se prý zastavil čas. Google mapy nás zavedly na soukromý pozemek, ale byla tam moc milá paní, která se nezlobila a ukázala nám jejich vlastní starý větrný mlýn, který mají na své rozlehlé zahradě a prý tam měla i svatbu. Za prohlídku jsme jí dali 2 Plzně a jeli jsme na původní místo. Tady jsme se trochu porozhlédli, viděli domy se slámovými střechami, původní pumpu i kamenné zídky lemující pozemky. Zídky byly někde trošku pobořené a jeden kámen byl úplně odkutálený směrem k cestě a na všechny na nás tak zapůsobil a přitáhl si nás, že jsme si ho vzali domů do zahrady. (Ano, trochu se stydím, ale on k nám opravdu chtěl.)

Poslední zastávkou byl „Wind Mill Hill“ což byl statek na mírné vyvýšenině, kde měli kozy, ovce, kachny, králíky, staré traktory a hlavně 5 větrných mlýnů, z nichž jeden se i točil (díky motorku) a do jednoho se mohlo dovnitř. Zbývalo 30 min.do zavíračky a my jsme si už mlýn hezky prohlédli u paní na zahradě, tak jsme se spokojili jen s pohledem přes plot.

Kempů tu moc není, a tak Lací vybral podle recenzí jeden na poloostrůvku. Je moc fajn, oboustranně omývaný mořem, má krásné umývárky a pohodovou cenu. (Paní v restauraci John‘s place/ na recepci nás ještě napsala jako „kemper“ což je za 25 € a ne jako stanaře, protože to bychom měli za 4 x 10 €.)

Sice tu není kuchyňka, ale to vůbec nevadilo. Počasí bylo fajn a ani nefoukalo, tak šlo vařit dobře. V ceně kempování je i sauna, tak jsme jí vyzkoušeli a Kubíkovi se to moc líbilo protože, pro něj to bylo první seznámení se saunou.

13. den – Po 19.8. – EST – ostrov Saaremaa a Tallinn

Ráno jsme v klidu posnídali, nechali vysušit stan po nočním vydatném dešti (mj. spalo se úžasně). Byl tu dokonalý klid, jen občas šplouchala ryba nebo se ozval nějaký pták.

Majitel s golfovým vozíkem byl moc milý a doporučil nám i nějaká místa na ostrově. I nás zachránil, když nám zase kiksla baterka a auto nešlo nastartovat. Dojel s vozíkem pro baterii, že jí prý udržuje nabitou, protože se to tu občas stává. Chvilku jsme popovídali, dali jsme mu dvě Plzně za pomoc a jeli dál.  Ještě jsme na stole nechali putovní kamínek.  

Na doporučení jsme jako první zajeli ke kráteru od meteoritu u vesničky Kaali. Je největší a má průměr 110 m. Jsou tu i vysvětlující cedule, jak došlo k jeho vzniku i je to v realitě dobře představitelné. V sámošce jsme si koupili zmrzliny, housky plněné masem a tradiční hutný místní chleba a šunku (18 €).

Nejhezčí na ostrově má být hrad v hlavním městě Kuressaare, který je nejzachovalejším hradem v Pobaltí. Je moc hezký, vystavený u moře na náspu. Vevnitř je muzeum historie a místní přírody (vstup 18 €). Bylo krásně, tak jsme si vstupenku nekupovali a užili si hrad zvenčí. Dá se projít všechno okolo – hradby, věž, prostranství s děly a je tu i větrný mlýn, kam se může dovnitř a který má funkční mechanismus na mletí obilí. Všechno jsme si prošli a i jsme obešli hradby kolem dokola i při pobřeží a místní plážičky.

Poslední zastávkou na ostrově byl dub uprostřed fotbalového hřiště, který vzdoroval bagrům tak, že se rozhodli ho tam nechat a hraje se okolo něj.

Zpátky jezdili trajekty vždy v :35 a přijeli jsme akorát na čas. Dneska ani nebyla žádná velká fronta jako včera  – to se asi v neděli večer vraceli místní z víkendu na pevninu. Na trajektu jsme se potkali s jednou českou rodinou, což kromě autobusu ČSD Náchod, který jsme viděli projíždět okolo na Kurské kose, a jedné Češky dneska u kráteru, jsou jediní Češi které jsme v Pobaltí potkali.

Asi po 1,5 hod.jsme dojeli do Tallinnu. Rozhodli jsme se nakonec jít do hotelu, protože je tu sice jeden městský kemp, ale ten je malý a u ostatních bychom museli řešit dopravu nebo parkování a celé by to bylo časově komplikované. Tak jsme se plácali přes kapsu a za dvě noci se snídani jsme (přes internet) zaplatili okolo 7 000 Kč (v ceně je parkování a snídaně). Hestia Hotel Europa má výbornou polohu vzhledem k centru a máme i „sea view“.

Ubytovali jsme se a ještě na chvíli vyrazili do města. Zítra uvidíme více, ale ty uličky ve čtvrti Rotermanni , kde se úžasně kombinují staré budovy s moderními nástavbami, nás nadchly. Mělo to krásnou živou atmosféru.

Hotelový pokoj je klasický, čistý a účelně uspořádaný a kluci ocenili, že je tu vana. Mně se nejvíc líbí výhled z okna na marínu. Kluci spí na rozkládacím gaučíku, tak snad to hezky dají, ale vypadají spokojeně.

14. den – Út 20.8. – EST  Tallinn

Spalo se výborně. Ráno jsme zahájili klasickou lepší hotelovou snídani. Jsme trošku zmlsaní z loňské dovolené a snídaní na trajektu, takže za nás 1 – (to mínus je za nedobrá vajíčka a náš mlsoun si ztěžoval na absenci šlehačky), ale určitě patří mezi velmi dobré.

Vyrazili jsme do města. Vodu určitě s sebou! Nepotkali jsme žádná pítka ani malé sámošky, kde by se za normální peníze dala koupit. Naší první zastávkou bylo námořní muzeum Tlustá Margareta. Rovnou jsme si koupili kombinovanou vstupenku i do přístavu hydroplánů (family za 60 €). První muzeum je umístěno na začátku historické části města. Hlavní exponátem je obrovský kus staré lodi. Vše krásně zpracované pomocí moderních technologií i klasických modelů. Jsou tu ukázky lodí, jak se natáčí plachty, když foukají různé typy větrů, lodní zvony i kormidla, ovládání lodí i aktuální radar, kde se pohybují jaké lodě, historie od plachetnic přes parní až po motorové lodě. Dá se vyjít i na věž odkud je hezký výhled na město i na přístav a taky jsme tu nakoupili některé suvenýry.

Dalo by se tu strávit i více času, ale chtěli jsme stihnout i druhé muzeum a pak i prohlídku města, a tak jsme se přesunuli dál. Místa jsou od sebe vzdálená asi 20 min. pěšky. Hlavním exponátem v bývalém přístavu hydroplánů je ponorka z roku 1937, kterou je možné si prohlédnout i zevnitř, a to je teda zajímavý zážitek. Krom toho tu jsou i typy bójí, letecký simulátor, lodě na dálkové ovládání, záchranný člun i s instrukcemi. Jsou tu torpéda i náboj do protitankové zbraně, miny, … ke všemu jsou interaktivní vysvětlující obrazovky. Zvláště chlapci a muži si tu přijdou na své.

Po muzeích jsme přešli do historické části a vše si hezky prochodili. Po 19. hodině jsme si zašli do restaurace řetězce Hesburger –  ten jsme viděli ve všech pobaltských republikách, a tak byl nejvyšší čas ho vyzkoušet (30 €). Původně jsme chtěli na večeři nějaké místní speciality, ale to jsme tu nenašli. Po večeři jsme ještě prošli mojí oblíbenou čtvrt kombinující staré stavby s novými, přilehlý park s fontánami a šli jsme do hotelu.  Kluci i my jsme byli s dneškem v Tallinnu moc spokojení.  Večer jsme s Lacínkem dali na pokoji gin tonic a šli jsme spát.

15. St 21.8. EST– LV – Riga – LT

Ráno se vstávalo těžce, jak jsme šli spát celkem pozdě, ale vidina snídaně nás vyšťourala z pelechu. Snídaně byla úplně stejná, jako předchozí den, jen obsluha byla lepší – lépe sklízeli stoly a doplňovali. Šli jsme každý po oblíbených položkách. Luki navíc přinesl na ochutnávku místní specialitu, kterou je jogurtový nápoj, a nikomu kromě něj to nechutnalo. Já ještě vyzkoušela kousek syrového lososa a herinky v hořčičné a v tomatové omáčce, abych co nejvíce vyzkoušela místní kuchyni.

Po snídani jsme si zašli na pokoj sbalit, odcheckovali jsme se, Lací vyjel z parkoviště a čekal s autem opodál. Já s klukama skočila do obchoďáku vedle koupit místní výbornou čokoládu Kalev jako suvenýry. U lodi, na kterou jsme měli výhled od snídaně, jsme umístili další putovní kamínek (medúzu) a vyrazili jsme zpátky směrem k domovu.

Cestou jsme se ještě stavili asi 1,5 hod. od Rigy na odpočívadle, odkud byl přístup na pláž – Vitrupe Beach (57.62699977597132, 24.38234997091079), a bylo to příjemné zpestření. Bylo teplo, tak jsme vyhrnuli kraťasy a šli celkem daleko (asi 25m) do moře. Voda byla příjemně chladivá a pod nohama varhánky jemného písku. Kluci z vody zdrhli, když jsem zahlédla medúzy. Klobouky měli asi 6 až 10 cm, ale stejně nebylo příjemné je vidět. Medúzy jsme tu viděli v moři celkem často, ale nikoho, kdo by naříkal, že ho nějaká žahla.

Po půl hodině jsme pokračovali dál v cestě. Riga a Tallinn jsou od sebe asi 4 hod. autem. Když jsme přijížděli, tak nás Riga moc nenadchla. Okrajové čtvrtě byly chudé a takové hodně zašlé. Zaparkovali jsme kousek od lanového mostu (Vanšu Tilts) a vyrazili jsme na průzkum starého města.

Nejprve nás přivítal Lotyšský památník střelců z první světové války. Pokračovali jsme na radniční náměstí, kde je dům Černohlavců. Vypadá opravdu nádherně. Na stejném náměstí úžasně zpíval chlapík operní árie, tak jsme se u něj zastavili, za poslouchali se a také mu trošku přispěli.

V krámku naproti jsme si koupili dobroty na první hlad (mlíčko a kabanosky – 6,5 €). Zašli jsme kousek dál ke kostelu sv. Petra, kde je věž, na kterou se dá vystoupat a dívat se na Rigu z výšky. Cena vstupu se nám zdála vysoká (rodinná 24 €), ale zaplatili jsme a šli. I když tentokrát poprvé cena neodpovídala a bylo to hodně nadhodnocené na to, co prohlídka nabízela. Kostel je hezký, až minimalistický. V době naší návštěvy v něm zkoušel smíšený pěvecký sbor, a tak jsme měli prohlídku hezky zpestřenou.

Na věž se musí nejprve vyjít do 3. patra pěšky, a pak vyjet výtahem. Cestou ke schodům je v rohu umístěná původní korouhev s kohoutem, tak jsme byli překvapeni, jak to, co vždy na vršku kostelní věže vidíme malinké, je ve skutečnosti opravdu obří.

Rozhled z věže je krásný a celé město, resp. jeho hlavní památky, jsou nádherně vidět. Zaujala nás elegance TV věže, která je nejvyšší v EU a 3. nejvyšší v Evropě. Pak jsme se potulovali městem a obdivovali historické domy, uličky, náměstí a kostely a i to, jak jsou tu v běžném prostoru zasazené různé skulptury, které místa oživují. V tom má Lotyšsko jednoznačně prvenství z navštívených zemí.

Pak jsme si chtěli koupit pizzu a vzít si ji s sebou někam na lavičku. Začalo ale strašně pršet, tak jsme se najedli uvnitř (26 € za quattro formaggi a salámovou). Pak už jen lehce krápalo, tak jsme vyrazili doprohlídnout hlavní části města. Bylo už trochu více k večeru a centrum začalo mile ožívat hudebníky na zahrádkách restaurací i jinde. Před katedrálou hrál i pán na flétnu. Moc hezké tu mají i parky – upravené a vždy s nějakými uměleckými díly.

Cestou zpátky k autu jsme si ještě nakoupili zmrzlinu (11 €) a chvíli si popovídali s operním pěvcem. Zpívá tu ob den a jinak pracuje jako security v obchodě.  Dali jsme mu do klobouku ještě nějaké peníze, protože zpíval opravdu nádherně, ale vypadal hodně smutně. Po nasednutí do auta se zas spustil šílený liják. Riga si rozhodně u nás první dojem napravila a trošku váhám, jaké bych dala celkové pořadí z navštívených hlavních měst.

Asi 1,5 hod. nám trval přesun do kempu Sunny nights, kde už jsme jednou spali. Brána byla zavřená zevnitř, ale podařilo se mi ji otevřít, tak jsme se jen přes SMS ohlásili majiteli a rychle postavili stan a zalehli.

16. den Čt 22.8.  LT– PL velký přejezd cca 900 km, 10 hod

V kempu Sunny Nights se spalo jako vždy dobře. Ráno milý majitel udělal Lacínkovi i zadarmo kafe a chvíli ho tam zdržel, aby si s ním popovídal. Vyřídili jsme placení (30 €) a zase jsme dostali nabídku na natrhání jablek, což jsme rádi využili. Já ještě v kuchyňce uvařila hrnec těstovin a připravila je rovnou s masem, ať máme na cestu pořádné jídlo a ne jen pečivo.

Ještě jsme si fajn chvilku popovídali s Čechem z karavanu, co je na dovolené s dcerou, a pojali cestu jako větší okruh – z Německa jeli do Helsinek (31 hod.), ty si prohlédli, přejeli do Tallinnu a cestou zpátky prozkoumávají pobaltské země.

Kluci si dali k snídani vafli a my jen místní jablko s tím, že u nějakého krámku zastavíme a koupíme si dobrotu. Dneska nás čeká velký přejezd, tak jsme chtěli vyrazit včas být na cestu hezky vybavení. Krámek se několik hodin na trase nevyskytoval, tak jsme dali přes mapy vyhledat nějaký obchod s co nejmenší zajížďkou.

Ocitli jsme se u krámku ve vsi, který měl částečně pultový prodej. Zatím jsme tu vždy bez problému komunikovali anglicky, ale žádná ze třech prodavaček nejen že nemluvila, ale ani nerozuměla, a tak to byla ta pravá exotika :-). Nakonec jsme se rukama a nohama domluvili a koupili si mléko, jogurtové mléko, zmrzliny, chleba, pomazánku a salámy (28 €) a jeli jsme zas dál.

Přejezdy jsou tu občas další, i když dnešních 10 hodin je extrém. Posloucháme audioknihy Terryho Pratchetta načtené jeho překladatelem Janem Kantůrkem –  je to super volba, protože se to líbí nám i klukům.

Když jsme se blížily ke konci Litvy tak se mi stýskalo. Bylo tu v Pobaltí moc hezky!

Pokračovali jsme dál štreku Polskem, než jsme museli vyhledat pumpu. Pozor pumpy tu nejsou příliš časté. Pak jsme si zašli do našeho oblíbeného krámu Biedronka, která byla opodál a dali si další zmrzku. Oběd jsme vyřešili za jízdy uvařenými těstovinami s masem.

Na dálnici kousek před Krakovem nás čekaly už zprovozněné výběrčí brány (16 Zl. – cestou tam jsme ještě jeli „zadarmo“). Do kempu jsme dorazili na 22. hodinu, ohlásili jsme se přes SMS majiteli a postavili si stan, který Luki opět výborně zabydlel a šli jsme spát. Je tu jeden obytňák a jeden stan.  Kousíček od našeho tábořiště jezdí vlaky, ale v noci jsem je ani nevnímala.

‍

17. den Pá 23.8. – PL – zábavní park Energylandia  

Ráno jsme se snažili vykopat tak, abychom na desátou byli na otvíračku v Energylandii. Kubí udělal dva hrk-hrk pudinky, já umyla hrnec od včera a připravila s sebou chleby se salámem a pomazánkou. Lací vyrovnal platbu za kemp (za obě noci 45 € placeno v hotovosti) a vyrazili jsme. Podle map je to 26 min. pěšky, tak jsme ani nebrali auto. Před vchodem byl mrak lidí. Naštěstí jsme měli koupené lístky přes Slevomat (1099 Kč/os., je to úspora asi 170 Kč oproti nákupu u pokladny).

Hned jsme vyrazili na nejdrsnější atrakci celého parku – Hyperion. Je 77 m vysoký, jede se rychlostí až 140 km/h a sešup je až pod úhlem 85°. Kubi, když to ještě jelo v poklidu, ale už viděl, co ho čeká, prohlásil: „Já jsem debil.“ Bylo to v reakci na to, že se nechal námi ukecat a lezl sem. Jízdě předcházela téměř 40ti minutová fronta. Jízda sama o sobě byla hustá (tady to slovo opravdu sedí). Luky zářil štěstím a nadšením a já byla ráda že, to nejhorší jsme zvládli. Hyperion je brán jako vlajková loď parku a atrakce je to opravdu impozantní.

Na všechny alespoň trochu akčnější atrakce je třeba dát věci do úschovných boxů, které jsou před každou takovouto atrakcí. Za 5 Zl. se v automatu koupí pásek s čárovým kódem a s tím se pak zamykají skříňky, které jsou u atrakcí. Tam se odkládá vše, včetně kabelek, ale i mobilu a klíčů z kapes. U Hyperionu se dokonce prochází rámem jako na letišti, aby opravdu nikdo u sebe nic neměl.

Kubíkovi se letos zalíbily i ty více adrenalinové atrakce, a tak nebyly ani spory, na co jít. Jedině Space booster dal jen Luki s Lacínkem. My na ně počkali dole a mezitím si dali připravené chleby. Stánků s jídlem a pitím je tu spousta. Jídlo v podobě pirohů nebo kebabu bylo okolo 30 Zl. U každé zajímavější atrakce je i stánek se suvenýry. Často se jím musí projít, když se jde východem od atrakce. Může to být náročnější s malými dětmi, které se nechají zlákat a vyžadují nákup nějaké cetky.

Moc se nám líbily vodní atrakce. Ne Vodní svět s tobogány, tam jsme nebyli (na to už je potřeba i plavkové vybavení a to se nám nechtělo), ale atrakce, kdy se jede v nějakém vozíčku či člunu po dráze nebo je tam proud. Bylo teplo, a tak i větší šplouchance byly příjemné osvěžení. Určitě bylo fajn mít sandále, protože jsme po třech vodních atrakcích měli nohy úplně mokré.

Výborná byla vikinská loď, kdy byla sice nudná trasa, ale hlavní zábava byla ve vodních střílečkách, protože docházelo k výborným interakcím (úplně bitvám) s ostatními loděmi a jejich posádkami. U vodních atrakcích byly venku „sušáky na lidi“ (5 Zl./1,5 min, 10 Zl./4 min.).

Na atrakci Netopýr jsme zašli jen jako na pohodovku, ale nějak nás rozhodila (mě a Lacího), a tak jsme si dali jedno kolo pauzu a kluci si ji ještě jednou zopakovali sami. Tady nebyla skoro žádná fronta, a tak to šlo.

Fronty byly na nejzajímavější atrakce až 40 min. U Hyperionu a dřevěné horské dráhy 30 min., jinak okolo 20 min. Podle appky lze snadno zjistit, kde je jaká fronta. Už jsem byla lehce načatá z atrakce „šálky“, a tak na červenou horskou dráhu simulující stíhačku šli všichni beze mě a já si dala pauzu a jen pozorovala ruch okolo.

Určitě jsme museli vyzkoušet největší horskou dráhu na světě, která má ještě horší úhel pádu – plných 90°. Napřed jsem na ni jít nechtěla, ale pak jsem se hecla a dala to. No je to zážitek, jsem ráda, že jsem to dala, ale znovu by se mi na ni jít nechtělo. Kubí si na ní trochu hýbnul krkem (tak jsem mu hned dala homeopatika – Arnica Montana 30 CH, která je výborná na všechny úrazy a podobné stavy). Další atrakce jsme pak dali já s Kubou trošku klidnější, Luki s Lacím ještě vymetli nějaké adrenalinovky.

Na poslední atrakci si dali chlapíci spolu horskou dráhu ve stylu F1, kde je zrychlení z 0 na 100 rychlejší než v klasické formuli.

Před odchodem si kluci koupili drobné suvenýry a všichni jsme si dali výborné domácí nanuky (44 Zl.) a šli jsme pěšky do kempu. Kluci byli maximálně nadšení a bylo jim líto že už den skončil. Porovnání s Gardalandem, kde jsme byli před několika roky, je takové, že Energylandia je blíže, větší a za lepší cenu. U Gardalandu se mi více líbilo dotažení příběhů u všech atrakcí.

Bylo fajn tu být v pátek (tak jsme to i plánovali), protože víkendové fronty musí být mnohem horší.

18. den – So 24.8. PL – solný důl Wieliczka – ČR Hlučín

Bylo teplo, tak jsme museli sušit stan zevnitř, jak nám na plachtě kondenzovala voda. Už večer přijela do kempu skupina 10 kluků a holek, ale byli v pohodě, a i na jednom záchodě spojeném se sprchou jsme se všichni nějak vystřídali.

Lacík přes internet koupil vstupenky do solného dolu Wieliczka (rodinná za 418 Zl.). Cena nás nemile zaskočila, ale prý to stojí za to, a tak jsme koupili na určitý čas vstupenky a vyrazili. Cestou jsme se stavili v sámošce koupit si něco k snídani (jogurtová mléka a pečivo za 25 Zl.). Zaparkovali jsme kousek od dolu (dalších 25 Zl.) a vydali se k nástupní mu místu na trasu, kde je třeba být 15 min. před začátkem.

Množství lidí nás šokovalo. Měli tu i jednotlivá nástupní místa (resp. stany) pro různé jazyky komentované prohlídky. Naši anglicky mluvící skupinu naštěstí rozdělili na více (asi po 40 lidech).

Na průvodce jsme měli dost velkou smůlu. Výklad byl velmi chudý, to, co pán uměl v angličtině k tomu říct, opakoval třikrát. Alespoň Kubí si pochvaloval, že i on tomu rozumí, ale opravdu to bylo zoufalé (nejhorší průvodce, co jsem za svůj život zažila). Možná i to přispělo k tomu, že ačkoli prostory dolu jsou skutečně impozantní, cena mi přišla naprosto přepálená. Je to totální továrna na turisty, kdy je vidět, a někdy i slyšet, povídání ostatních skupin, a tak jsme i slyšeli, že to jde komentovat mnohem lépe.

Po turistické trase (asi 3 km) je možné jít ještě do muzea. Je to jen odbočka – buď se počká fronta na výtah ven nebo na muzeum. I tato část je komentovaná. Z naší výpravy na ni nikdo nešel, ale byli jsme moc rádi, že my šli.

Vedla dalšími moc zajímavými prostory a výklad průvodce byl tentokrát výborný. Byla tam i fajn česká rodinka, se kterou jsme trošku povídali.

Vylezli jsme jinde, než je vstup, a tak jsme viděli i kus města. Cestou jsme ještě zašli na kebab (dohromady 113 Zl.). Paní byla moc milá a Kebab výborný a veliký. Pak jsme pokračovali v cestě do ČR a dvakrát nás zkásli na dálnici (2 x 16 Zl.).

Dojeli jsme do kempu v Hlučíně. Je to jeden z obřích kempů, a tak to byl trošku šok, být najednou v něčem tak velkém, ale vzhledem ke krásné vodní ploše štěrkovny se to dalo čekat. Cena je příznivá (550 Kč) a odjet se musí až v 18 hod. Mají tu stánky s občerstvením i různé půjčovny vodního vybavení. Postavili jsme si stan, ale jen spodní část bez vrchní plachty a šli jsme se vykoupat. Voda byla bájo. Večer jsme si ještě koupili zmrzku a Birela a užili si teplý večer. Jak na stanou není vrchní plachta, tak přímo nad hlavou pozorujeme hvězdy.

19. den Ne 25.8. – ČR – štěrkovna Hlučnín

Jen se vnitřní vrstvou stanu se spalo výborně, takže teď máme vyzkoušené, že naše MSRko může s námi i do tepla. V kempu v naší části i přes jeho velikost byl klid, ale Lací si stěžoval na čistotu toalet. Na dámských to šlo, ale z navštívených kempů je tento nejslabší. Co je tu ale výborné, je voda. Pláž je kamínková s travičkou kousek opodál, aby se dalo i hezky ležet a odpočívat. Vlezli jsme do vody a asi hodinku jsme si výborně zaplavali (mimo Suntaga a krátkého smočení v Estonsku to bylo jediné plavání za dovolenou). Na pláži je i venkovní sprcha, tak jsme se umyli a vyrazili jsme směrem k domovu. Vzali jsme to ještě přes Jaroměř, abychom navštívili babi s dědou.

Celkově ujeto 4800 km a spokojenost celé výpravy MAXIMÁLNÍ!

‍