Den v Energylandii jsme si dali s klukama (11 a 14 let) a mužem na závěr naší dovolené v Pobaltí, kdy jsme Polsko pojali sice spíše jako tranzitní zemi, ale cestu jsme si zpestřili navštívením úžasných atrakcí a rozhodně smekám, co za zábavní parky u sousedů vyrostlo. Pokud krom horských drah máte rádi i tobogány, doporučujeme všemi deseti i vodní park Suntago. Jednalo se o nejdražší vstupy v rámci naší dovolené, ale po krásné přírodě a památkách to chtělo i trošku doplnit nějakým příjemným adrenalinem.

Celou dovolenou jsme jeli pod stanem (mimo 2 nocí v hotelu v Tallinnu), a tak jsme i tady bydleli v nedalekém kempu necelou půl hodinku pěšky. Díky tomu jsme nemuseli řešit ještě parkovné.. Lístky jsme koupili dopředu přes Slevomat (1099 Kč/os., je to úspora asi 170 Kč oproti nákupu u pokladny), a tak jsme alespoň něco ušetřili i se vyhnuli ranní frontě u pokladen.

Hned jsme vyrazili na nejdrsnější atrakci celého parku – Hyperion. Je 77 m vysoký, jede se rychlostí až 140 km/h a sešup je až pod úhlem 85°. Kubi, když to ještě jelo v poklidu, ale už viděl, co ho čeká, prohlásil: „Já jsem debil.“  V reakci na to, že se nechal ukecat a lezl sem. Jízdě předcházela téměř 40ti minutová fronta. Jízda sama o sobě byla hustá (tady to slovo opravdu sedí). Luky zářil štěstím a nadšením a já byla ráda že, to nejhorší jsme zvládli. Hyperion je brán jako vlajková loď parku a atrakce je to opravdu impozantní.

Na všechny alespoň trochu akčnější atrakce je třeba dát věci do úschovných boxů, které jsou před každou takovouto atrakcí. Za 5 Zl. se v automatu koupí pásek s čárovým kódem a s tím se pak zamykají skříňky, které jsou u atrakcí. Tam se odkládá vše, včetně kabelek, ale i mobilu a klíčů z kapes. U Hyperionu se dokonce prochází rámem jako na letišti, aby opravdu nikdo u sebe nic neměl.

Kubíkovi se letos zalíbily i ty více adrenalinové atrakce, a tak nebyly ani spory, na co jít. Jedině Space booster dal jen Luki s Lacínkem. My na ně počkali dole a mezitím si dali připravené chleby. Stánků s jídlem a pitím je tu spousta. Jídlo v podobě pirohů nebo kebabu bylo okolo 30 Zl. U každé zajímavější atrakce je i stánek se suvenýry. Často se jím musí projít, když se jde východem od atrakce. Může to být náročnějších s malými dětmi, které se nechají zlákat a vyžadují nákup nějaké cetky.

Moc se nám líbily vodní atrakce. Ne Vodní svět s tobogány, tam jsme nebyli (na to už je potřeba i plavkové vybavení a to se nám nechtělo), ale atrakce, kdy se jede v nějakém vozíčku či člunu po dráze nebo je tam proud. Bylo teplo, a tak i větší šplouchance byly příjemné osvěžení. Určitě bylo fajn mít sandále, protože jsme po třech vodních atrakcích měli nohy úplně mokré.

Výborná byla vikinská loď, kdy byla sice nutná trasa, ale hlavní zábava byla ve vodních střílečkách, protože docházelo k výborným interakcím (úplně bitvám) s ostatními loděmi a jejich posádkami. U vodních atrakcích byly venku „sušáky na lidi“ (5 Zl./1,5 min, 10 Zl./4 min.).

Na atrakci Netopýr jsme zašli jen jako na pohodovku, ale nějak nás rozhodila (mě a Lacího), a tak jsme si dali jedno kolo pauzu a kluci si ji ještě jednou zopakovali sami. Tady nebyla skoro žádná fronta, a tak to šlo.

Fronty byly na nejzajímavější atrakce až 40 min. U Hyperionu a dřevěné horské dráhy 30 min., jinak okolo 20 min. Podle appky lze snadno zjistit, kde je jaká fronta.

Už jsem byla lehce načatá z atrakce „šálky“ (takový ten kolotoč, kdy se sedí "v šálku", celé se to točí a v prostřed každého šálku je ještě kruh, který umožňuje točit samostatně i s tím konkrétním šálkem, což Kuba dělal). Na červenou horskou dráhu simulující stíhačku tak šli všichni beze mě a já si dala pauzu a jen pozorovala ruch okolo.

Určitě jsme museli vyzkoušet největší horskou dráhu na světě, která má ještě horší úhel pádu – plných 90°. Napřed jsem na ni jít nechtěla, ale pak jsem se hecla a dala to. No je to zážitek, jsem ráda, že jsem to dala, ale znovu by se mi na ni jít nechtělo. Kubí si na ní trochu hýbnul krkem (tak jsem mu hned dala homeopatika –Arnica Montana 30 CH, která je výborná na všechny úrazy a podobné stavy). Další atrakce jsme pak dali já s Kubou trošku klidnější, Luky s Lacím ještě vymetli nějaké adrenalinovky.

Na poslední atrakci si dali chlapíci spolu horskou dráhu ve stylu F1, kde je zrychlení z 0 na 100 rychlejší než v klasické formuli.

Bylo fajn tu být v pátek (tak jsme to i plánovali), protože víkendové fronty musí být mnohem horší. Kluci byli maximálně nadšení a bylo jim líto že už den skončil.

V porovnání s Gardalandem, kde jsme byli před několika roky, je toto blíže, větší a za lepší cenu. U Gardalandu se mi více líbilo dotažení příběhů u všech atrakcí a možná i trošku pestřejší repertoár v podobě různých show a jiných atrakcí než horské dráhy. Tak záleží, jaké jsou preference ve vaší rodině, ale Energylandii rozhodně stojí za to zkusit.

‍