Tatralandia

Červenec 2020

Dokonalé vyřádění pro milovníky tobogánů

Hned na úvod varuji, že je třeba smířit se s vysokou cenou za vstup. Na pokladně stojí dospělá vstupenka do bazénů a na tobogány 28 €, dětská 20 €, takže za rodinu 2+ 2 je to šílených 96 €. Pokud víte alespoň tři dny dopředu, že sem budete chtít zajít, dá se ušetřit pár € nákupem přes internet. 

Ve vstupní části, než jsme vyřídili lístky

Pro návštěvu jsme si vybrali všední den, aby nebyly takové návaly na tobogánech a také nám to hezky vycházelo jako „silný“ závěr naší slovenské dovolené. Loňskou a předloňskou dovolenou jsme zakončovali v Gardalandu, tak jsme klukům chtěli dopřát podobně intenzivní zážitek a povedlo se.

Ze začátku jsme se báli množství lidí, kteří se spolu s námi rozhodli, že oblačnost s předpovídanými přeháňkami není ideální počasí na výlet do hor a že na koupání na Maře je 16 °C dost málo.

Vzhledem k našemu stanovému způsobu dovolené jsme nechtěli nechávat peníze, doklady a telefony v autě. U většiny velkých aquacenter bývají hned za pokladnami skříňky na cennosti zdarma. Jaké však bylo moje překvapení, když za to chtěli celkem nehoráznou částku. V paměti mi běhá něco okolo 10 € (i když na webu mají uvedeno 4 €), tak nevím, každopádně tato služba bývá k dispozici bezplatně, jen na zálohu. Ale nezbývalo, než se smířit s tím, že jsme holt v nejdražší slovenské zóně a užít si vodní radovánky. 

Šatny mají jako většina podobných nových zařízení společné, a tak už ani nefrflám a chodím v sukni, abych nemusela řešit a hledat převlékací kabinky.

Jako první jsme vyzkoušeli vnitřní bazény. Mají různou teplotu a některé z nich jsou i slané. Vyloženě plavací bazén (jako například v Popradu 50 m) tu není, ale to nám vůbec nevadilo. Stejně jsme sem přišli hlavně kvůli řádění na tobogánech. Ze začátku jsme využívali hlavně vnitřní tobogány. Je jich celkem 5. Na třech se jezdí na nafukovacích dvoj-člunech, na dvou na podložce, která vypadá jako menší pěnová karimatka.

Tobogán „Tornádo“ byl nejvíc v kurzu, a tak se nejdéle čekalo na nafukovačky. Je to typ tobogánu, kdy se po kratší jízdě ocitnete ve venkovním trychtýři, tam se člověk chvilku motá a pak vpadne do další roury a pokračuje v jízdě.

Já měla nejraději druhé dva tobogany s nafukovačkami, u kterých byla celá jízda v uzavřené trubce. Tobogány byly označeny červeně  a černě (značení je stejné, jako u sjezdovek), ale já bych je hodnotila jako mírnější. Prudší a u mě ne tak oblíbené byly tobogány  na podložkách – „Monkey Slide“a „Rapido“. Tady souhlasím s černým označením – byl to sešup a občas jsem dole v bazénku lovila plavky. U vnitřních tobogánů byly přes den fronty malé, k večeru už žádné.

Po nějaké době jsme se osmělili na venkovní tobogany. Nejvíc se nám líbily tobogány rodinné, které jsou až pro čtyři lidi. Nafukovací člun, na kterém se jede, je velké kolo, které se dostává nahoru na toboganovou věž pomocí speciálního pásového výtahu. Díky chladnějšímu počasí bylo na venkovních tobogánech ještě méně lidí než na vnitřních, i když kovové zábrany na organizaci front naznačovaly, že při teplém počasí tu může být dost narváno. První na osmělení jsme si z rodinných tobogánů dali „4Family“. Je milý, pohodový a tubus je v jedné části nasvícen barevnými LED páskami, tak to vypadá moc pěkně. Po tomto sjezdu už mi nebyly nic platné protesty a „musela“ jsem i na tobogán „Delphin“, který má napřed kratší sjezd v otevřeném korýtku, a pak člun vyplivne na obří U-rampu, kde se napřed řítí prudce dolů, a pak se vyjede do„protisvahu“. Cestou ještě stříká z trysek voda, což jsme v chladnějším počasí úplně neocenili.

Delfín, i když vypadá hrozivě, není tak prudký a jízda se nám všem líbila, a tak jsme ho za den dali všichni společně několikrát. Jen pozor, na rodinných tobogánech je určená i minimální váha posádky na člunu (170 kg pro Delfína, 120 kg pro 4Family - kontroluje se před vstupem), a tak nedoufejte, že děti vypustíte samotné a budete si lebedit v termálech.

Snídali jsme celkem pozdě a pro kluky jsem ještě měla velkou přesnídávku do ručičky, a tak hlad na nás přišel až okolo 13:30. V době naší návštěvy byla otevřená vnitřní restaurace, kde měli klasiky v podobě těstovin, řízku atd. Ceny se pohybovaly okolo 9 – 12 € za jídlo. Kubí si nějak nemohl vybrat, protože u většiny jídel byla nějaká zelenina, a tak jsme vyrazili do jediné otevřené venkovní restaurace, resp. spíš stánku, kde měli hamburgery, hot dogy a pár grilovaných věcí. Chlapíci si dali hot dogy speciál s hranolkama, my burgery s hranolkama a dohromady velkou kofolu. Celkem to stálo 40 € (vše se platí čipem). Pití jsme měli i v batohu ve skříňce, a tak jsme se chodili čas od času napít tam a nemuseli jsme tolik utrácet za vodu. Pítka s vodou jsme našli v areálu asi jen dvě, ale kvůli Covidu byly mimo provoz.

Plánek bazénů a tobogánů

Po obědě si chtěl Láďa chvíli zdřímnout, protože nás večer čekal přejezd do Čech. Všechna vnitřní lehátka byla beznadějně obsazená. I přes nápisy, aby lidé měli věci jen na lehátkách, která aktuálně využívají, byly na všech ručníky či tašky a jen okolo 5 % lehátek  bylo obsazeno lidmi. Venku bylo lehátek vzhledem k počasí volných dost, a tak se vydal na odpočinek tam. Měla jsem s sebou i sarong, a tak se jím přikryl a dal si šlofíčka.

Kluky jsem mezitím ukecala, že po obědě na tobogany nemůžeme, a tak jsme o to víc prozkoumávali bazény. Nejvíc se Lukimu líbil bazén „Snorkeling pool“, který byl udělaný jako moře s útesy, po stranách byly dvě nebo tři akvárias rybičkami (ty teda byly hodně špatně vidět) a na dně byly občas obří mušle a v jedné části i truhla s pokladem. Opět jsme zašli do bazénů, kde byly bublinky a na konec de venkovního termálu na malou lezeckou stěnu. Kluky jsem pak nechala v dětském bazénku, šla si v domluvený čas pro Láďu a společně jsme zas všichni řádili na tobogánech.

Vyzkoušeli jsme Niagara klouzačky, kde se jede na podložce po břiše a hlavou dolů, tobogan, kde pouštějí „děsivé“ zvuky i delší tobogan, který také končil ve velkém venkovním bazénu. Jeden z toboganů je i na troj-člun. Ten jsem měla ráda. Dali jsme ho s kluky jak ve třech, tak jsme ho pak párkrát sjeli, když Laco s Lukim jeli drsnou U-rampu (Boomerang raft jump). Také jsem ji s Lukim jednou dala a Kubí s Láďou, ale mě na rozdíl od Lukiho to stačilo zažít jednou. A to jsem byla už trošku vytrénovaná z aqualandu Moravia.

Co bych hodně vytkla, tak byla bídná kontrola nahoře u prudké U-rampy, kdy malé slečny potřebovaly pomoct s odstrčením, ale mladík nepočkal, až se pořádně usadí a rovnou je poslal dolů. Naštěstí se nic nestalo, ale vyplatí se mít děti víc pod kontrolou, protože zrovna tady by k nepříjemným úrazům mohlo dojít lehce. 

Luki zatoužil prozkoumat všechny tobogány, a tak jsme se vydali i do venkovních odlehlejších částí. Jedna sekce tobogánů byla ta, kde nebyly čluny a jezdilo se jen po zadku. Anakonda nás vůbec nezaujala. Sice byl tobogán dlouhý, ale jel tak šíleně pomalu, že to byla nuda a říkala jsem si, kdy už budu dole. Kubí, jak je lehký, tak se dokonce část cesty musel odstrkovat. Twister už byl lepší a jel hezky. Na Kamikadze se mi moc nechtělo a Black hole byla až od výšky 140cm, a tak tyto dva jsme s Kubou vynechali a dala je jen odvážnější část naší posádky. Lukimu se líbilo všechno, ale Laco na Black hole nevzpomínal hezky. Tobogán je opravdu černá díra, kdy není nic, ale vůbec nic vidět a ve spodní části ho to přetočilo na bok a ruku a narazil si žebra. Ještě po 14 dnech to cítil a musel si to nechat „zatejpovat“.

Pak následoval opět ohřev v nejteplejším termálním bazénku. Je sice nazvaný „Sport pool“, protože je tu u strany lezecká stěna, síť i basketové koše, ale vstup je dělaný hodně pozvolný (opravdu jako mělčina u moře) a široký, a tak se tu dá dobře povalovat a nahřívat.

Kubí byl promrznutý, a tak zůstal s Láďou v nahřívacím bazénku, ale Luki nutně musel prozkoumat poslední toboganovou část, a tak jsme vyrazili ve dvou. Tato část je nejstarší a pamatuju si ji ještě ze svojí návštěvy v rámci firemního team buildingu před hodně lety. Trojitou skluzavku jsme nedali, ta je stejná, jako Niagara u termálů. Jediné, co jsme z ní vyzkoušeli, je část,která se jezdí na člunu (Double Bubble). Tady nám milá dozorující paní poradila, že těžší (takže já :) má jet vpředu. Spolu jsme pak vyzkoušeli i další tobogany na člunech – Crazy River, která měla uprostřed takové zachytávací jezírko, kde jsem musela vystoupit z nafukovačky a postrčit Lukiho zas směrem do další části, aby se vůbec dokázal hnout. Roller Coster byla taková fajn klasika.

Luki ještě toužil překonat svůj strach, a tak vyzkoušel obě mega hnusné skluzavky. Jsou až od 140 cm a příšerně prudké, a tak jsem to raději dozorovala jen od spodní části a tiše trnula. „Double Fall“ vypadá míň prudká, ale díky dvojitému zahnutí je vlastně mnohem horší. S jezdcem to strašně hodí a cukne a mezi dopad je uprostřed na skluzavku. „Free Fall“ pak je „jen“ šílený sešup: Luki napřed trnul, protože zvlášť pohled shora je opravdu jen pro silné nervy, ale pak si ho dal ještě jednou.

Po nahřátí jsme znovu vyrazili na rodinné tobogány a zbytek času do zavíračky prořádili na vnitřních toboganech, které jsme spravedlivě střídali.  Jediná nevýhoda byla naprostá absence front, a tak  jsme si ani při čekání neodpočinuli a jak tryskomyši šlapaly schody nahoru, hned jeli dolu a pořád dokola. Škoda, že jsme nepočítali nastoupené metry - myslím, že minimálně jako na Chopok by to bylo.

Sice to měl být odpočinkový den po větších ťapacích výletech v Slovenském ráji, což se nesplnilo, ale jako bomba zážitek na konec dovolené to bylo dokonalé. Zážitky a plán trasy naší slovenské dovolené můžete zkouknout TADY.

Konkurovat takto silným zážitkům je fuška, zvlášť, když kluci znají všechny moje hledačky a únikovky :(. Asi budu muset přidat novou. Máte nějaký námět, který by děti zaujal a ideálně úplně pohltil? Napište mi.

Líbilo se vám? Sdílejte stránky myšáka Bédy :-)

Líbí se Vám článek? Dejte nám Like, sdílejte stránku na Facebooku. Díky!

Líbí se Vám Myšák Béda?  Dejte Like jeho Facebookové stránce, bude skákat radostí :-)