Na prodloužený víkend jsme chtěli poznat zas jiný krásný kout naší republiky, a protože mělo být krásně, rozhodli jsme se pro Mariánky a jejich okolí. Zajeli jsme si i do Františkových lázní, Chebu a na Loket.
V mém hledáčku byla i Šumava – to je srdcovka, ale už jsme tam dvakrát byli, tak jsme chtěli něco nového. Druhou volbou bylo Brno, ale to si schováme na ne tak krásné počasí, protože ve městě se dá podnikat i spousta vnitřních záležitostí a je tu hodně fajn míst, kde se ohřát.
Jak jsme ladili do poslední chvíle lokalitu, tak jsme ubytování řešili až pár hodin před odjezdem. Zkusila jsem místní weby, ale tam nám vadilo, že chybí recenze. Přes booking, který bývá často naší první volbou, jsme nenašli nic, na čem bychom se shodli. Tak jsme po dlouhé době zabrousili na Airbnb a našli jsme apartmán s cenou, která díky slevě za last minute byla u horní hranice našeho rozpočtu (chtěli jsme se vejít pod 3 tis./noc za 4 osoby). Apartmán vypadal velmi luxusně, byl do 5 minut rychlé chůze od fontány a měl parkování (sice placené), ale nedaleko.
Vyráželi jsme okolo 18 hod., k večeři jsem doma namazala čerstvé chleby. (Pozn. peču už 11 let, kvásek se jmenuje Kvído a v současné době je mu už ke 30, takže se chová velmi slušně a leccos odpustí – třeba i 3 týdny nekrmení při dovolené. Ráda namnožím, pokud budete mít zájem.)
Do Mariánek jsme dorazili lehce po 20 hod. a apartmán byl skutečně krásný, prostorný a vymazlený a hezky korespondoval s honosným stylem lázeňských domů. Není to sice úplně náš styl, ale sem se to krásně hodilo. Vynosili jsme věci, zaparkovali auto opodál a vyrazili na kolonádu na zpívající fontánu. Hraje každou lichou hodinu, a pak ještě ve 22 hod. Měli jsme štěstí, v pátek ve 21 hod. zahrála dokonce dvě skladby. První byla Nothing Else Matters od Metaliky a druhou Vltava, kterou hraje jen při speciálních příležitostech. Šli jsme náhodně, jen na danou hodinu, tak to bylo velmi milé překvapení a uvítání, protože Vltava byla dokonalá. Program je uveden na oficiálním webu Mariánských lázní, tak se dá jít konkrétně na vybranou skladbu.. Prošli jsme ještě nasvícenou kolonádu a pohodovým tempem jsme se vrátili na ubytování. Kluci si ještě dali kakao a já čaj, protože jsme trošku vymrzli.
Druhý den ráno jsme vstávali až po několika „snoozech“. Uvařili jsme si pořádnou snídani – díky příjemné kuchyni spojené s obývákem je i vaření pohoda. S sebou jsem vzala udělané toasty, protože jsme nevěděli, kdy dneska narazíme na něco k snědku, a v plánu byl celý den v přírodě. Kluci jsou s procházkama v pohodě. Teď už jsou velcí, ale když byli menší, tak jsme se klasické procházky snažili zpestřovat hravými aktivitami. Ideální do přírody je třeba Čertí stezka, kde není třeba dopředu nic připravovat, jen si vytisknout podklady a v pravou chvíli vždy použít.
Program dovolené jsem si ještě doma vyladila pomocí AI, tak jsem hlavní body programu měla připravené. První den to byla příjemná procházka hezkými lesy, s ochutnávkou pramenů, borůvkových knedlíků a zakončené zas v Mariánkách u zpívající fontány.
Vzhledem k výborné lokalitě našeho apartmánu jsme první den auto vůbec nepoužili. Vyrazili jsme přes kolonádu a hlavní lázeňskou část a viděli ji tak i za dne. Šli jsme směrem do lesů, prošli jsme okolo hotelu Lunapark a ochutnali kousek dál první pramen – Maxovu kyselku. Nutno říct, že to byl drsnější začátek a pramen byl pitelný jen pro mě. Po příjemné lesní cestě jsme pokračovali k vodní nádrži Mariánské lázně až ke Smraďochvi. Bylo hezké vidět a cítit, že i tady máme nějaké pozůstatky sopečné činnosti, ale přiznávám se, že u názvu Smraďoch jsem čekala (možná příliš ovlivněna Islandem) intenzivnější zážitek. Ale bublal statečně!
Ochutnali jsme u pramene i Farskou kyselku a pak jsme zamířili ke Kladské. Prošli si místní naučnou stezku a okruh po dřevěných chodníčcích. Tady už bylo lidí více, narozdíl od prázdných lesních cest, ale pořád žádné velké davy. Uprostřed stezky je malá osada Kladská, kde jsme si dali zmrzlinu a borůvkové knedlíky. Obsluha byla moc milá, posezení příjemné a knedlíky výborné. Zažili jsme tu i jeden zvláštní zážitek, kdy na vleku od auta měli dva čerstvě ulovené jeleny a muflona. Zvědavost nás přivedla k autu, protože jsme viděli vykukovat parohy, ale byl to divně zvláštní pocit, tak jsme raději zas šli dál.
Okolo Kladské se i koncem září daly sbírat borůvky, tak jsme si trošku mlsli a hezkým okruhem zamířili zpět do Mariánek a zkoukli fontánu ještě za světla v 19 hodin. Bylo to fajn, ale představení za tmy je několikanásobně větší zážitek.
Na ubytku jsem uvařila, slezli jsme se do jednoho pelechu a poslouchali Pratchetta, Noční hlídku úžasně namluvenou Janem Zadražilem
Druhý den jsme měli v plánu čtyři zastávky s přejezdy autem. První byl SOOS (rodinné vstupné 350 Kč + 140 Kč studentské). Jde se po dřevěných chodníčcích netypickou krajinou, občas je to tu lehce cítit po síře, někde to zajímavě bublá a místy i celkem hodně. Mají tu i jeden pramen na ochutnání a po trase hezké vysvětlující info tabule. Všude je vidět spousta rákosu. Lidí je tu více, ale zas žádné obří davy. Možná by ale stálo za to, být tu na otvíračku. Třeba by pak byli vidět nebo slyšet zajívaví ptačí obyvatelé, kteří tu přebývají.
Takto jsme ze zvířecí říše měli setkání se dvěma samojedy, kteří tu byli na vycházce a za plotem kousek od parkoviště u restaurace bylo několik velkých prasat a asi deset opravdu malinkatých prasátek.
Přejeli jsme o pár km dál do Františkových lázní a užili si zdejší nedělní poklidnou atmosféru. Ochutnali jsme místní hlavní pramen, prošli se po kolonádě i v parku, dali si zmrzlinový pohár a vyfotili se u sochy Františka.
Další zastávkou byla Komorní hůrka, jedna ze dvou nejmladších sopek u nás. Samotný kopec vizuálně nijak zajímavý není, ale zajímavý je naopak příběh k ní se vážící, který je hezky opsaný na tabulích okolo.
Posledním dnešním cílem byl Cheb a jeho hrad. Do hradu jsme si koupili vstupenku (rodinná za 300 Kč) a využili i hezké komentované prohlídky, která začíná v každou celou hodinu. Ani jsem netušila, jaké zajímavosti chebský hrad má - kapli, jejíž první poschodí je románské a druhé gotické a pětidílná arkádová okna, která jsou největším dochovaným celkem v Evropě. Průvodkyně byla milá a prohlídku hradu hezky zpříjemnila. Je tu i drsnější expozice a info tabule k mučícím metodám. Po hradu jsme si prohlédli i město. Byla jsem tu prvně a krásné náměstí mile překvapilo.
Na ubytování to bylo asi 40 min autem, které jsme strávili opět poslechem audioknihy. Na apartmánu jsme si dali večeři a vyrazili na 20 hod (výjimečně byl program i v tuto hodinu) k fontáně, tentokrát na Vangelis – Dobití ráje.
Ve sváteční pondělí jsme se sbalili, rozloučili se s naším dočasným krásným útočištěm a vyrazili na hrad Loket. Původně jsem chtěla do Bečova nad Teplou, kde je vzácný Relikviář svatého Maura, ale lístky už byly v pátek vyprodané, tak jsme změnili plány a vyrazili na Loket. Prohlídku lze absolvovat buď samostatně s papírem v ruce nebo jako průvodcovanou. Jen ji lze zamluvit až od skupiny 10 osob, tak jsem měla domluvené, že se můžeme k jedné skupince přidat, když prý přijedeme včas.
Rodinná vstupenka na prohlídku s průvodcem stojí 500 Kč a určitě doporučujeme. Zvlášť náš pan průvodce nám z výkladu udělal divadelní představení. Po prohlídce hradu jsme ještě zašli na procházku údolím, kde je to také krásné, ale díky příhodnému terénu pro cyklisty jsme každou chvilku museli uhýbat kolům.
Náš prodloužený víkend jsme si maximálně užili a Lací prohlásil, že na něj místní kraj tak zapůsobil, že by se sem jednou rád vrátil a strávil tu i víc času.
